Paní Magda: „Dobrý den, pane Martine, kohopak si to sebou vedete?“

Martin: „Dobrý den, paní Magdo! To je můj kolega Filip.“

Paní Magda: „Dobrý den, pane Filipe, co vás ke mně přivádí?“

Filip: „Dobrý den. Pan Martin mě k vám zavedl, že prý se s vámi dá obdivuhodně diskutovat, tak jsme se těšili, jak si všichni popovídáme!“

Paní Magda: „Ale jděte! Vždyť co zajímavého by taková stará bába jako já mohla říci! A navíc, zrovna jsem chtěla jít na pobožnost. Ale jestli chcete, můžete jít se mnou.“

Martin: „To je ale vynikající nápad! Alespoň poznáme, co tam v té vaší kongregaci děláte.“

Filip: „A za co ta pobožnost vlastně bude, paní Magdo?“

Paní Magda: „Inu, za potraty.“

Filip: „To je skvělé! Já jsem taky pro potraty!“

Martin: „Ono je hrozné, když ta děvčata tak náhle otěhotní. A představa, že by to měla vychovávat? To je absurdní, viďte, paní Magdo?“

Paní Magda: „Pánové, to jste mě špatně pochopili, ne za potraty, ale proti potratům. Nezabiješ! Tak zní páté Boží přikázání! Cožpak vám to nic neříká, pane Martine? Nemáte úctu k lidskému životu? Člověk, to je dílo Boží stvořené k Jeho obrazu!“

Martin: „Víte, paní Magdo…“

Filip: “Jak můžete ještě nenarozený plod, zygotu, spermii uhnízděnou ve vajíčku, obyčejnou tkáň, která co by se do dlaně vešla, nazývat lidským životem?“

Paní Magda: „Proboha, pane Filipe! Jak vůbec můžete něco takového vypustit z úst? Samozřejmě, že je to člověk! A navíc ještě nezatížený prvotním hříchem a ke všemu byste mu upíral právo na posmrtný život v ráji. A co kdyby z toho malého chudáčka, kterého chcete dát potratit, jednou vyrostl někdo, kdo vymyslí lék proti rakovině?“

Martin: „Podívejte, paní Magdo, představte si, že vás znásilní cikán a než se nadějete, budete těhotná. Budete vychovávat malé a uřvané cikáně?“

Paní Magda: „Samozřejmě, vždyť je to, stejně jako vy, já nebo pan Filip, potomek Boží! Udivuje mě, pane Martine, jak se mě na něco takového vůbec můžete zeptat.“

Filip: „Ale bude to přeci cikán!“

Paní Magda: „Pane Filipe, mlčte, nebo si budu myslet, že jste rasista, což by byla nepravda, alespoň doufám.“

Martin: „Totiž, to opravdu je nepravda, žádný z nás dvou není rasistou. Ale cikáni, to vám je taková verbež, že ani já, ani pan Filip, ba ani žádný jiný soudný člověk nebo křesťan je nemůže mít rád.“

Paní Magda: „Že vám není hanba! Podobně jako ještě nenarozené děti jsou to lidé! Boží stvoření!“

Martin: „Ano. A když je Bůh vytvářel, nechal je v troubě příliš dlouho.“

Filip: „A jelikož tam neměli co jíst, začali onu troubu zevnitř rozebírat a poté si ji navzájem prodávali a kradli, že, paní Magdo?“

Paní Magda: „Vy na každém vidíte to nejhorší, a to se mi na vás nelíbí. V každém z nás se skrývá alespoň troška něčeho dobrého. I v tom cikánovi, o kterém vy nemáte právě nejlepší mínění. Koneckonců, i náš pastor je cikán. Avšak teď si musíme pospíšit, vzpomněla jsem si, že jsme před potraty ještě chtěli řešit nedávnou krádež mešního vína.“