|
Před rokem…
Matka říkala, že umím psát
A číst
A pak
„máš se dobře
teplo ve světnici, máš kde žít…
to já, na Žižkově…
když jsi byl malej…“
Já: Já vím…
Dnes…
Jezdily tam tramvaje…
Ona: „Vždycky záblesk na sváru…“
Já: Ztratila jsi tenkrát to zlaté znamení…
Ona: „Štír!“
Já: Ale pak jsi chtěla boty…
Ona: „Ale to víš, ty se nikdy neztratí…“
Já: Co tedy k Vánocům…
Ona: „Já žádný dárky nechci, pro mě je největší dárek, když si ostříháš vlasy…
a spravíš zub…“
Já: Otáčím kohoutkem topení a dívám se, jakože
unesu všechno, a ona říká „Ještě jednou kdybys mi nalil ten rum s troškou vína…to, co se prej nesmí…“
Já: Udělal jsem to.
Ona: „Ale ten rum, nevím, jestli ti ho mám tady nechat…“
/a tváří se, jako kdybych vypil všechno, co se dalo/
Pak jela desítka,
skoro na čas,
a já se vrátil domů...
| 
