"No jo, jak jsme objevili ty ruiny toho supermarketu, to už bylo naprosto jasný, že je Jitka v tom. To bylo radosti, jéje. Jistě chápete, dyť vod tý doby, co nám došly zásoby a my byli nucený vyjít z krytu, se už nenarodilo žádný děcko. Nemoci, ozáření, neplodnost - no znáte to. U vás ve dvanáctce to bylo stejný, že? No vidíte to.

Kdo je otec se nevědělo, vono v tom krytu nebylo co dělat, takže žil tak nějak postupně každej s každým. No - usmíváte se, takže vidim že víte vo co jde. Takže Jitka řekla, že se děcko bude menovat  po mámě.

No - a to už se vozval šťoural Pepa - nehledejte ho tu, už je po něm, šťoural kam neměl a narazil na mutanty - že prej co když to bude kluk?

No a to se do toho vložila Jitčina kámoška Věra, že prej kluci víc kopou, že to bude holka. Pak se přidalo pár dalších lidí a už to jelo. To víte, po večerech není do čeho píchnout, takže se rozproudila debata, vlastně až hádka. Žádný ultrazvuky už po válce nezbyly, takže není jak pohlaví děcka dopředu zjistit.

A když jsme našli ty barevný papíry, to bylo teprve vono. Však jsem viděl jak jste byl z toho vyvalenej, když jste sem dorazil...Samolepící barevný papíry sme našli, v tom supermarketu. Takže kdo si myslel že to bude holčička nalepil si červenej, kdo kluk tak modrej.

A sázky se uzavírají. Všechno z doby před válkou je příšerně cenný, to jistě víte a lidi se začali sázet. Všecko to zapisuje starej Jarda - von dělal před válkou v nějakým úřadu.

A vy jste jedinej přežil tu epidemii, že? No to máte obrovský štěstí, že jste se dostal zrovna k nám, a dvojnásobný štěstí že zrovna v den kdy Jitka rodí. Tak na co vsadíte. Na kluka? Na holku?"

Stařík konečně domluvil. V louči očazené hlavní místnosti krytu se shromáždili všichni lidé. Už předtím jsem pozoroval, že se mnozí z nich hádají a gestikulují a nyní mi starý pán vysvětlil proč.

"No -já nevím.." řekl jsem opatrně.

"Co je to nevím? Nemůžete nevědět. Neutrálové nám kazili partu, takže každej z nich buď vsadil na jednu z dvou možností, nebo se musel zvednout a jít hledat jinej kryt. Radím vám, vsaďte na kluka jako já, je to tutový. Prostě jděte támhle k tomu dědkovi - starej Jarda, víme? - a ten vám připlácne modrej papír. Pokud to bude kluk, dostanete konzervy, kerý nám ještě zbyly ze supermarketu. Pokud ne,

smůla. Vaše puška se stane majetkem našeho klanu. "

Hmmm... zdálo se, že budu muset opravdu na něco vsadit. Vsadil jsem na holku, protože stařík který mi radil kluka mi byl celkem nesympatický. Jakmile viděl červený papír na mém svetru, hned si odsedl. "No správně, holka to bude, ste rozumnej, cizinče" ozval se mi za zády hlas. Chtěl jsem něco namítnout, když tu jsem uslyšel gong.

"Je tu Jitka! Už to na ní de!" slyšel jsem z davu před sebou.

Na pódiu v centru sálu se objevila strhaně vypadající žena  (ale kdo dnes nevypadal strhaně...) Při samotném porodu jsem odvrátil hlavu, nemusím vidět všechno, že?

Potom jsem zaslechl zvuk, který jsem neslyšel již velmi dlouho -dětský pláč - a podíval jsem se, jak tedy dopadly naše sázky.

Modří zajásali: "Má pindíka! Vidíte ho! Chlapeček!"

Vtom se však kdosi ozval: "No jo, ale co to má vedle něho?"

Sál ztichl. Všichni vytřeštěnýma očima hleděli na dítě.

Malý hermafroditek se rozhlédl po okolí a znovu začal plakat.