O Bohu a volavce popelavé
Pro hrst zralých třešní,
pro hrst lískových oříšků,
pro zlámanou grešli, špetku soli
a naději,utopenou na polévkové lžíci
bych šla světa kraj.
Za větu od přítele:,,Mám tě rád."
a pohlazení něžné
bych pánu Bohu tupými nůžkami přistřihla bílé vousy.
Pro hrst růžových perel,
pro hrst čtyřlístků
projdu suchou nohou mlhami na ostrov zapomění.
Za hrst třísek z rozsekaných křížů,
za hrst trnek,
ze hrst jehličí ze stříbrrné borovice
poruším tisícileté mlčení v posvátném háji.
Mlhy roztáhly pavoučí sítě nad svatebním ložem Ježíše
a Maří Mgdalény.
/ Zralé třešně a lískové oříšky koupím všade./
V posvátném háji matky Gai magie suší čtyřlístky.
/Nepláči růžové perle pro dávného příetele
na ostrově zapomnění./
Za hrst třísek z rozsekaných křížů,
za hrst trnek,
pro zlámanou grešli,špetku soli
a naději utopenou na polévkové lžíci
na kraji světa ve stínu stříbrné borovice pánu Bohu řeknu:
,,Ó,Bože, rozpomeň se na to,
kyd tys byl pouhým člověkem a Gaia tvou matkou.
V tom čase,těle,
v té chvíli se tobě tvá duše odcizila,
protože sis začal z křížů stavět příbytek,
ne z lásky a odpuštění!
A právě proto,
tys pouhým rěžisérem
strnulých představ
a já volavkou popelavou."
|