|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Psychologie ladění
Autor: 3022 (Občasný) - publikováno 23.11.2008 (00:38:26)
|
|  |
Mnozí lidé jsou proti "amatérským" úpravám zbraně. Argumentují nejčastěji tím, že kdyby existoval nějaký snadný způsob jak zlepšit její funkci, proč by ho neprovedl už přímo sám výrobce? Odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá: neudělal to proto, protože u drtivé většiny výrobků (snad až na pár výjmek z oblasti jaderné energetiky nebo kosmického průmyslu) platí, že tvar součástí, stejně jako materiály a technologie použité při výrobě jsou kompromisem mezi požadavky funkce a výrobní (respektive finanční) náročnosti.
Dokonalý výrobek by byl vyroben v maximální dosažitelné přesnosti (odchylky v tisícínách milimetru) z mnohem dražších materiálů (bronz, titan, nástrojová ocel, teflon) s mnohem lepší povrchovou úpravou (leštění, lapování, teniferace, povlakování teflonem) a některé jeho součásti by byli vyrobitelné pouze ruční prací nebo za použití speciálně k tomu zkonstruovaných (tzv. jednoúčelových) strojů a nástrojů. Takový perfekcionistický kousek by běžný sériově vyráběný exemplář nezanedbatelně převyšoval, ale jeho výrobní cena by také byla mnohonásobně vyšší (klidně i víc než 10x) a jen málokdo by si ho pak koupil. Všichni výrobci proto volí určitý kompromis mezi kvalitou a náročností výroby. A tak "dobré výrobky" sice nemají špatný poměr ceny a výkonu, ani špatnou použitelnost "z krabice", ale i je lze o dost vylepšit a to často dokonce velmi jednoduše (natož pak ty "šmejdy").
V mnoha případech je navíc třeba daný výrobek přizpůsobit na míru tomu kterému konkrétnímu uživateli a jeho podmínkám, což je v sériové výrobě také věc velmi obtížně dosažitelná. Nezanedbatelné nejsou ani náklady na vývoj nebo úpravu stávajících výrobních provozů - klasický učebnicový vývojový proces spočívá v náčtu několika možných variant řešení, z nichž se nakonec volí ta, která celkově vypadá nejnadějněji a ta se pak dokonale dopracuje. Dopracování a praktické ozkoušení všech variant se neprovádí, protože by zabralo příliš mnoho času, což by jednak stálo peníze a druhak by vás mezi tím konkurence mohla předstihnout a nasytit trh jen o zlomek horším výrobkem. Často je dokonce spěch na vývoj takový, že se dopracuje hned ta první varianta která vypadá, že by mohla fungovat a mnohdy ani toto dopracování není kdovíjak pečlivé.
Říká se, že dokonalost se skrývá v detailech. Pokud je to pravda, pak dokonalosti může dosáhnou jen ten, kdo obětuje dostatek času k odhalení všech těchto detailů a jejich nápravě. Výrobce a prodejce ale musí často svůj výrobek uvést na trh včas, předtím než ho dostihne konkurence a zákazník si jej kupuje před tím, než tyto detaily může poznat.
Ladění nepodléhá žádným takovým tlakům. Je to individuální proces, při kterém se jednotlivé části a skupiny zbraně přibližují dokonalostí víc, než se to s ohledem na své jiné zájmy rozhodl udělat výrobce, dál než to mohl tušil řadový zákazník v okamžiku nákupu. Ladění je přímou interakcí mezi uživatelem, jeho potřebami a zkušenostmi a výrobkem, jeho technickým a technologickým stavem.
Ladění sice často může v krátkém čase a při zanedbatelných investicích přinést výrazné zlepšení, ale může být také naopak velmi nákladné, pokud při něm zajdete "příliš daleko". Investice do laděné zbraně mohou snadno přesáhnout dvounásobek její původní pořizovací hodnoty a na finálním exempláři nakonec může zůstat jen zlomek z původních, originálních součástí.
Ladění by přesto nemělo být chápáno ani jako plýtvání prostředky ani jako nějaká zázračná cesta k levné a přitom výkonné výstroji (ač má často přesně takové výsledky). Ladění je ve skutečnosti pocta kterou té konkrétní věci poskytnete, něco co děláte nikoliv proto aby to bylo uděláno, nebo že by jste snad "museli", ale především proto, že chcete. Ladění není otázkou nějakých kategorií nebo tříd. Ladit lze téměř vše, byť těmi nejlepšími polotovary zpravidla bývají spíše starší, levnější, jednodušší, "obyčejnější" věci, s určitými nedostatky a nedokonalostmi, neboť právě ty dávají největší prostor k úpravám, zatímco na skutečně již dokonale optimalizovaných kouscích jejich do detailů propracovaný design často ani žádný prostor k úpravám neposkytuje, protože tu příliš mnoho věcí zapadá do sebe a není tu už žádné "volné místo".
Proč se tomu říká "ladění"? Asi proto, že se to podobá ladění hudebního nástroje. Ale stejně tak bychom mohly hovořit i o broušení nože. Stejně tak jako i sebelepší nůž je třeba nabrousit, aby plnil jinou než okrasnou funkci, i ta sebedražší součást výstroje není vaším opravdu hodnotným doplňkem a nástrojem, dokud nebyla vystavena "ladění". I přes výše řečené zkrátka i jen málokterá high-end zbraň ladění nepotřebuje.
Ladění je kupodivu velmi podobné i uklízení, protože jde o proces, jehož prostřednictvím prostě dáváte něco do pořádku. Stejně jako ve všech těchto případech je na konci jedním z největších zisků váš dobrý pocit, vznikající z toho, že jste udělaly dobrou věc a trochu "zlepšili svět", byť třeba jen v maličkosti.
Ladění je indiviuální, dlouhodobá a cílevědomá interakce mezi uživatelem a jeho nástrojem. Je to personifikace výstroje, která může připomínat zdánlivě či fakticky nekonečný koloběh intenzivního užívání, údržby, konstrukčních a technologických úprav i naprostého nahrazování vybraných součástek které se ukázaly jako nevyhovující a nedovolující žádoucí změnu. Ladění a laděná zbraň je příběhem vývoje. Uživatel-ladič při něm odhaluje samu podstata funkce, odkrývá slabiny i skryté možnosti. Jak zvyšuje vlastní dovednosti, zlepšuje chápání svého nástroje i svého způsobu jeho použití a získává praktické zkušenosti, postupnými, v zásadě nikterak rozsáhlými, ovšem citlivými a promyšlenými zásahy zlepšuje funkčnost celého celku.
Některé výrobky fungují velmi dobře už ve stavu v němž k vám přijdou z továrny, jsou takové které fungují problematicky a další které vůbec ne. Za splnění několika základních podmínek ale fungují všechny přinejmenším uspokojivě a po pečlivém vyladění mohou všechny fungovat přinejmenším výborně. Ten kdo tyto "základní podmínky" a "základní ladící techniky" zná může uvést do provozuschopného stavu prakticky cokoliv - je to jen otázka dodatečných investic, vynaloženého úsilí a času.
Ladění v tomto podání se značně liší od dnešního mainstreamového, "západního", přístupu k výstroji - prostě koupit to nejlepší vybavení které si můžete dovolit a k němu pak přikupovat doplňky nebo lepší díly. I k ladění jsou sice třeba určité prostředky a alespoň elementární zázemí, ale tím nejdůležitějším je zde angažovanost a iniciativa ladiče, který se v jeho průběhu vlastně sám rozvíjí, učí se řešit si své problémy sám aniž by se pohodlně spoléhal na ostatní a jen na svou kreditku (ne že by kreditka byla pro ladiče méně či více vznešeným "nástrojem" než třeba vrtačka). Při skutečném ladění čas dohotovení nehraje roli a vlastní práce se do investic jaksi nepočítá. Ladění je proces, nikoliv cíl. Zatímco ostaní chtějí výsledek teť, hned a okamžitě, ladič není zaměřen v takovémto krátkodobém horizontu. I on sice postupuje po malých úsecích, krok po kroku, dosahováním jednotlivých krátkodobých cílů a je nedočkavý na každý další výsledek, ale nejvíc není zaměřen na dosažení nějakého určitého stavu v kontrastu k současnosti, ale na obecné zdokonalení ve všech rovinách, na dosažení bájné dokonalosti. Každý dosažený cíl je zde jen dočasnou zastávkou před postoupením na další úroveň vývoje. Laděním je proto možné získat hodnoty, které si nikde v obchodě nekoupíte, ať už materiální či jiné.
Z hlediska výsledků si je pak především třeba uvědomit, že technicky ekvivalentní výrobky budou podávat stejné výkony, bez ohledu na jejich značku, nebo pořizovací cenu a že naopak výrobky z vnějšku zdánlivě stejné se mohou svou užitnou hodnotou ve skutečnosti diametrálně lišit. S několika dobře cílenými, uvědomělými zásahy může i ta nejlevnější zbraň překonat tu nejdražší a to právě v těch aspektech, které jsou pro samotného uživatele nejdůležitější, prostě proto, že klíčový parametr, omezující faktor či část byla lépe vyladěna. Zbraň stejného typu a vzhledu může být funkčně na zcela jiné úrovni, neboť klíčové vnitřní části či jen jejich detaily byli či nebyli poladěny.
Na závěr ještě jedna velmi důležitá věc: ladění v žádném případě neslouží k tomu, aby jste se nad ostatními vytahovali, ať už svým vytuněným vybavením, nebo svými dovednostmi a znalostmi. Skutečný ladič má snad jistou hrdost na své schopnosti a je pyšný na své nejlepší dílo, ale je také plný skromnosti a pokory, vždy připraven pomoci méně zkušeným... protože sám prošel cestou pokusů, omylů, těžkostí a neúspěchů, sám nejlépe zná své nedostatky a slabiny, jimiž se nijak neliší od těch nejnižších.
|
|
|
