Loučení
Stála u stolu a chystala se spát.
Pohledy z oken
opřít čelo
do koksových parků
je podzim v tichu
ve vůni je ráno
v noci
Přišel jsem k ní
pocit padání ve spirálách
a déšť mě hybnil ledovostí
Sedával jsem na lavičkách a teď
ji šetrně nesu
- smrt na sebe taky nenechá čekat.
Zdála se být šťastná.
Sám.
Viděl jsem autobus a ruku
když si lehnu kousek k ní
kousek blíž
přimrzlou na skle
rty
abych políbil a možná něco řekl
prsty co sjížděly podbřišek a níž
déšť mě bičoval ledovostí
Tu noc nebyla zima ani mně
ani jí.
Padal list.
Neusli jsme.
Smrt nečeká.
Neusli jsme.
Loučení.
| 
