Když svítá říkám říkáš : už týden jsem nebyl doma

v koruně stromu, na Praze 19, volavka popelavá si čechrá peří

a všichni kuřáci umírají současně v 5:15 ráno kdy

se před tebou dělám představ si déšť a nebo ne

protože i v šedesáti se lehce řekne : jsi sladká sladká sladká a

já culím krev i v půl šestý ráno a povykuju a počítám kolik oken

ještě svítí nebo už svítí a dělníci a matky jdou do práce říkáš

už jsem týden nebyl doma, Javier Cura opět v tady! hlásá

plakát v praze 19 hlásá plakát : „dětskému hřišti se: vyhnout!“

Mortality is fatal gentility is fine! Broukám si když v jeho autě

brečim pro tebe broukám si když v tom přiběhne školáček s brýlema

Javier Cura opět v praze a jéje ty sis rozbil kolínko?

to nic, podívej, teta se rozbila celá, and his shot bids me go!

A tak jdu. Na nábřeží potkáváme Věru, Věro!

will take her hat and run šeptáš mi únavou už jsem týden

já vím já vím svítá zrovna v 5:40 se ve druhém patře

v praze 19 – v Ozvěnách rozbrečelo jedno z dvojčat melody new for me a hlavně

bez chyb příště bez chyb protože rascality is heroic, insolvency sublime

Svítá zrovna, v šedesáti podlehnout a pak si to provinile udělat ještě

před odjezdem svítá zrovna v 5:40 to jsme byli ještě spolu

když si volavka popelavá v koruně stromu rovnala pera

svítá : Our fathers being weary