Atlantida
V.
Kde legendy sní své sny?
Kde přebývá bájí fantazie?
Kde eposy ukrývají představy?
Modlitba za apokalypsu,
zádušní mše pro Johanku.
Zabila tím jednou ranou mouchu!
Znalá sice světů jiných
po Zemi však jako cizinec bloudí!
Vesmír se svléká,
hvězda je už nahá
a Slunce fotí o sto šest.
Erotické scény v turbulencích času.
Hrady z písku.
/Ospalé oči zoufalství./
Věže z hlíny.
/Nalakované nehty nedůtklivé troufalosti./
Kopce štěrku.
/Koňský ohon s červenou mašlí nudné zuřivosti./
Mixuje Mléčnou dráhu,
gravitací čistí černé díry
a usmolenému ,,čásku" dezinfikuje potlučenou přítomnost:
,,Ve které dimenzi,dítě,si, proboha,létal
a na co si v té chvíli už zapomněl?"
Lítost nemá hranic,
protože čas svou munici na lidi
už dávno vystřílel
Zapomenu,
zapomeneš,
zapomeneme.
Bohužel ale přemýšlíme o dávném nedávném
a bez svolení mystiků na červenou proletíme na vimanu
příčínu a následek tak,že E.T. si anti-sporáku
připálí koprovku.
Mluvím,
mluvíš,
mluví.
Bohužel ale mlčíme o tom,
co se stalo ve věčnosti,
kdy jsme v příčině a následku uškrtili 0=0.
Legendy a Vesmír,
hvězdy a báje,
eposy a Slunce.
Znalá světů jiných
po Zemi však jako cizinec bloudí
a turbulencích času zvědavě pozoruje
erotickou scénu 0=0.
|