|
Král Lear, Letní Shakespearovské slavnosti na Pražském hradě 2002 
Představení Krále Leara předcházela mohutná reklamní kampaň a skvostné recenze po prvních představeních, která byla poměrně v mžiku téměř kompletně vyprodána. Není divu, hlavní roli Krále Leara totiž ztvárňuje bez alternace Jan Tříska, na českých divadelních prknech po mnoha, mnoha letech, čímž získalo představení v režii Martina Huby na exkluzivitě. A dá se říci, že právem.
Král Lear v Třískově podání je skvělý - stařec, ztrácející kontrolu nad sebou i nad svým královstvím, pomalu, ale jistě propadající stařeckému šílenství, k němuž notně napomáhají obě zrádné dcery Generil (Martina Válková/ Eva Elsnerová) a Regan (Linda Rybová/Jitka Schneiderová), které se otci odvděčí za poloviny království jen pohrdáním a odsudky. Jediná, vyděděná Kordelie (krásná Barbora Seidlová/Linda Rybová) otce chápe a vidí zlo a intriky, srocující se kolem britského vladaře, zřeknuvšího se v náhlém popudu moci. Ale děj představení není třeba příliš blíže představovat, ač jde o nový překlad prof. Martina Hilského. Pojďme k hereckým výkonům.
Jan Tříska, na němž stojí veškerá tíha představení, je 100% profesionál a je to znát, a možná je to i na škodu, jeho Lear je autentický stařec, stále více zmatený, dezorientovaný a trpící. Jeho herectví je přesvědčivé a úplné, nicméně jsem se nemohl zbavit dojmu, že jde právě spíše o absolutní zvládnutí role, než radost z herectví a přirozený šmrnc… Otce milující Kordelií je, jak už jsem se zmínil, krásná Bára Seidlová, dojemná a přesvědčivá a za zmínku rozhodně stojí tradičně skvělý výkon Miroslava Táborského, coby šaška (v alternaci s Davidem Prachařem), Jirka Langmajer (Edgar) nepřekvapí, ale ani nezklame a scéna, kdy tento šílenství předstírající syn, prchající před otcem, uvěřivšímu našeptávání zkaženého Edmunda (Karel Dobrý/Adrian Jastraban) spolu s Learem křepčí zcela nazí (!!) na kamenném stole, je úžasná a divákům, nečekajícím ji, vyrazila dech svou autenticitou…
Přesvědčivý je David Suchařípa jako Kent i Jan Kačer, Edmundův a Edgarův otec, již značně sešlý, silnější, ale stále dobrý.
Střídmá, ale dostačující hudba Petra Maláska i jednoduchá scéna Jozefa Cillera je odpovídající očekávání.
Představení Krále Leara stojí rozhodně za to vidět, ač navzdory očekávání, jsem nebyl unešen až tak, jak zvěstovaly pochvalné recenze. Jan Tříska je naprostý profesionál – nic víc, nic míň. Rád bych vám představení doporučil, ale lístky už sotva seženete, ač v předprodejích se jich ještě prý tu a tam pár dá objevit…
web |
