|
Sediment
Slova nezhořkla v ústech
Zbytněla jak izolační pěna
Stromy prorážejí hlínu v korunách
Měly by začít myslet na sebe
Zkus vyhloubit malou dutinu
v ní zasypávat liché návštěvy
jen co se přihrnou
Sudé nestojí za řeč
Jan Skácel: Poledne
(ústní tradice)
Se sluncem smíšená hlína voní
až za hroby a horko nemá dna
na rozdíl od toho, kdo tady v poli stojí
a praská kloubama.
A zvony. Na bílých zvonicích zvony
kašlou na kontrapunkt. A život se nám zdá
být někdy harcovníkem starým,
co praská kloubama.
Solárium
Pár základních pojmů do solária chodí
V novinách čtou že stěny jsou neprostupnými svahy
Kdo uslyšel další kousek příběhu vykládají
Kolik která hlava bije dopodrobna znají
Pouliční severák jim pak tu neopálenou hlavu urazí
Základní pojmy vypadají skvěle panáci
jazyk sám řekne chybí
jazyk sám řekne chybí
budete hlídat sebevíc stihnete uvědomit vypadne úst kočka myš pes baskervilský pohnete ramenem přimhouříte oči jste ztraceni jiní vědí jsou výhodě nepošlou kořen kůru letokruh unaveným boltcům
budete navzájem držet šachu někdo nevysloví klíč otevření některého jiných pater zítřku fixovanému videm parcelovanému naivními plány
charakterizuj pátek úterku máš vyhráno srpem ruce podetneš kladivo zlomíš srp
nikdy úplně nevíš patří možná nevládneš tělem letíš hranici vědění nevědění je celkem náročné posíláš zprávy středu dvojicemi vzít přijmout zájem očekávání sebevědomí sebedůvěra hrdost pýcha
naštěstí rozumem stále připomínáš bys jednal soukromého embarga význam smysl dužnina semínka dosud prochází
jazyk usvědčí bezradnost někomu přivře hubu nestačí koulet očima vyslovíš něco opřít bezdomovce přetlačit moment rozpínání vesmíru etiku nudy rozkryješ pár políček hledání min budeš stíhán urážku veřejného času později vsazen žaláře erotiky
ach nemyslete gramatiku zvratná zájmena pojmy mluvte zavřenými ústy stačí přeřeknout máte podražené nohy rozklenutý obzor
---
A já mám
Co mám
Ustavičnou závrať
A já vím
Co vím
Že význam je sladká
dužnina
a smysl hořká
semínka
v jednom melounu
koupeném na tržišti
někde u Arabů
A já jsem
Co jsem
Nevím to ani nemám
---
Viz obranný mechanismus podstaty:
kdo sestoupí příliš hluboko, nedosáhne na slova.
Někteří tvrdí, že lze překonat také vlastní utonutí.
V tomto smyslu zemřel již několikrát.
Stopa
Stále stejná mlha. Prášky do zásoby.
Někomu blahopřát. Vnímat vlastní dech.
Třas vlastní, cizí ruky. Zalévat svá hobby.
Trny se dát poznat konvi v záhonech.
Být času na stopě. Zadek někde svítí.
Když se vydám tudy, krásně naběhnu…
Jak se brodíš lesem, neviditelnou nití
kořist obšívá kořist, rozhled rozhlednu.
Poslouchat vyprávění. „Já úplně – ah!“
Šroubovat pár neurčitků. Až k určitosti.
Když důvtip skomírá jak přistižená něha,
narovnat se, vstát a ohřát vývar z kostí.
| 
