Prolog:

Že prý Ti "trochu haraší?"
To lavina, když padá dolů
horalův sluch tak nestraší,
jak když mi rozjedem to spolu...

************************************************************************************
Za nocí krásných milování,
kdy změkl by i kámen snad
pod rukou Tvou, rci: Co mi brání
s dotekem dlaní Tvých též tát?

Šeptat Ti něžná slůvka Lásky
i spoustu sladkých nesmyslů,
strhnout z očí pruh černé pásky
a radovat se, že jsi tu?

Rety své - párek vzdušných dravců,
přisát na Tvé rty motýlí,
s odvahou bájných vzduchoplavců,
než tělo touhou zešílí?

Tváře do ruda rozpálené
ni pozadí zde neskryje,
když touhy Tvé ron vstříc se žene
v ústrety žhavé vášni mé!

Napsal bych virtuální milce
více, než řekly řádky mé,
však myslím i na nezletilce,
a trochu zkrotím vášně své!

Však chtěl bych jenom podotknouti,
že víc Ti toužím říci snad,
jsi-li pryč , srdce mé se rmoutí,
když tu jsi, bláznivě chci psát!