Ta dvanáctá
Sluneční mládenec kosí trávu,
Nemesis přede tlustou nit.
Zdravím Tě,Marie,
matko syna,
který lásku tvou zaprodal té Boží.
Prosím,
nekárej mě za hříchy mé,
ale neomlouvej je,
Spáchané byla v tom duchovním podobenství,
v jakém Syn tvůj zbil sám pro sebe kříž
jako oběť víry v toho nehmotného na nebesích,
Kříž na Golgotu však on nevynesl na zádech svých.
To byly tvé slzy,
tvůj nářek,
tvé odpuštění za zradu a hanu tvé mateřské lásky.
Zdravím Tě,Marie,
matko ješitného Syna,
který i po smrti si hraje na Spasitele,
který o lásce káže lidem i zvířatům,
mrtvým či živým,
který však bohužel obětoval to větší pro větší,
kterým však bohudík vyměnil tvou lásku pozemskou
za slávu nesmrtelnou.
Sluneční mládenec si stírá pot,
Nemesis přede tlustou nit
a tiše si při tom prozpěvuje.
Zdravím Tě,Marie,
vezmeš si se mnou k jídlu chléb s tvarohem?
Marie,
samota rodí trpká jablka,
osamělost lískové oříšky.
Prozřetelnost tam nahoře však podťala oba zdravé stromy.
Jeden a jedna v cizotě oblak modrých plení ráj.
Svátost karate učí duše spravedlivých.
Spravedlnost se Svátostí jako jeden a jedna
/ne v manželském páru/ vraždí Zem.
Zdravím Tě,Marie,
vykoupej se se mnou po tak dlouhé pouti světem
ve studené,ale čisté vodě pod vodopádem slz.
Snad Bůh jako jeden a jedna
/ ne jako člověk a oranžová bytost/
ti vrátí živého Syna.
Sluneční mládenec brousí kosu,
Nemesis zadělala těsto na koláče.
Láska kyselinou leptá v lidské kůži kříž.
Křtí-li se dítě vodou z Jordánu,
tak z něj vyroste slušný a poctivý člověk?
Co myslíš,Bože?
Marie,
v tom čase budoucím,
v tom čase,který ještě nenastal,
zhroutí se víra člověka tak,
abys ty objala živého Syna?
Sluneční mládenec kosí trávu,
Nemesis přede tlustou nit.
Marie,
sbohem!
Stěžejní báseň k celé sbírce Oratoriu |