|
Když klasy si pročísly svůj zlatý vlas
hřebenem vánku, co proletěl kol,
a vlčí mák k nebi se zahleděl, as
chtěl Luně vyzpívat svůj tajný bol...
Na louce zkosené seno zas voní,
něžně ji pohladil Venušin stín,
v dáli se prohání pár bílých koní,
hoch něžně líbá tu dívenky klín.
Modravá obloha chrpou se směje,
skřivánkem jásavým loučí se den,
slunce se červená, cvrček tu pěje
o Lásce veliké, krásné jak sen!
Zvon kaple na kopci klekání zvoní,
šero se za chvíli rozprostře kol,
nám dvěma na louce jinak tu voní
seno, než koním, co proběhli kol!
V té kupce voňavé svět zdá se básní,
již psala ruka Venušina snad...
Čím to, že oči Tvé náhle tak zkrásní,
když říkám polibky, jak mám Tě rád?
Zipy jak cvrčků sbor svou píseň pěly,
pak na zem snesl se tu džínsů pár,
na nás dva zcvrkl se rázem svět celý,
když jsem Tě vášnivě pomiloval!
Doteky dlaní Tvých jak oheň pálí,
v očích Tvých zahořel plamínků pár,
chtěl bych mít šest rukou bohyně Kálí,
abych Ti najednou víc něhy dal!
Rety Tvé sladké jsou, chuť malin mají,
vášnivě líbají, jak jsem si přál,
v něze Tvé ďábelská touha se tají,
mám teď vše, o co jsem, Lásko má stál!
Měsíc je džentlmen, klidí se z cesty,
obláčkem bělavým zastře si zrak,
hvězdy, co půvabné jeho jsou sestry,
cudně se schovají za temný mrak... |
