<p>Čtyřdenní výlet za krásami Vltavy a vůbec celých jižních Čech jsme započali v pátek. Sluníčksvítilo a vše se zdálo být v naprostém o pořádku. Až do doby, kdy našemu autobusu vypověděla službu "jakási" součástka. Neplánované tříhodinové zdržení jsme si zpestřili návštěvou blízkého motorestu a konzumací patříčných tekutin. Obětavému panu řidiči se však podařilo dát vše do pořádku a my mohli dále pokračovat v cestě.

<p>Po dvanáctihodinovém trmácení se napříč naší vlastí jsme konečně dorazili do Vyššího Brodu a mužské části našeho profesorského sboru (čekající již na místě) jsme zapěli po celou cestu pečlivě připravovanou píseň "Lví silou", jež se později zcela emotivně stala neoficiální hymnou celého kurzu a provázela nás na každém kroku. Ještě ten den večer jsme nafoukli naše lodě a celý nedočkaví je slavnostně spustili na vodu. Dvoučlenná posádka ve složení jeden muž a jedne žena již předem slibovala velmi zajímavé zážitky nejen z oblasti vodní turistiky. Mojí spolubojovnicí se stala Lucka, předseda a zástupce naší třídy ve školní radě. Během několika mála minut večerního výcviku na klidné vodě se z nás stal sehraný pár, který nemohla ohrozit žádná překážka. Každou posádku tvořil háček a zadák. Přičemž za všechny trable mohl háček, o všechno se musel starat háček, zkrátka háček byl vždycky ten špatný a zadák ten hodný. Teď už asi víte, jakou úlohu jsem měl na lodi já...

<p>Druhého dne ráno jsme nastoupili skutečnou cestu. Čekal nás úsek Vyšší Brod-Rožmberk. Zpočátku vše vypadalo pohodově a celkem nudně, takže jsme začali vymýšlet různé skopičiny, jak si spestřit plavbu. Při hře "Na honěnou" jsme si přitom nevšimli větších peřejí, rozjeli jsme se plným výkonem a skončili na kamenech. Zanedlouho jsme dorazili k prvnímu většímu jezu. "To nemůžeme sjet," znělo z úst některých z nás. Po tom co nás učitelé ujistili, že se tenhle jez skutečně pojede mi trochu naskočila husí kůže. Nakonec jsme jej přece jen sjeli a dokonce jsme se ani "neudělali". Zde by bylo zřejmě na místě vysvětlit několik důležitých termínů. Tak tedy "udělat se" neznamená ve vodáckém slangu nic jiného, než že se loďka převhne a vy skončíte ve vodě. Dalším důležitým termínem je "šlajsna", jedná se o jednoduchý kanál, který byl dříve používán voraři a vám pomůže lechce překonat jez. No a poslední a zřejmě nejdůležitější informací je vodácký pozdrav, ten zní:"Ahoj!", nebo také v těchto končinách často používané "Hallo!". To, co minulo naši posádku na jezu prvním se nám už nevyhnulo na jezu druhém. Lucka nepohopitelně vyskočila z lodi a já jsem s tím už nemohl nic udělat. Inu háček může za všechno. Pak už plavba probíhala klidně a bez větších potíží jsme dopluli do Rožmberku, krásného historického města.

<p>Na první pohled nás však až tak nezaujali památky, jako spíš krásná dívka, která nerušeně skákala z mostu do Vltavy. A protože jsme byli v dobré náladě začali jsme s ní komunikovat. Tím pádem neznáme z Rožmberku nic jiného, než tu holku, ten most a hospodu, kam jsme jí pozvali. Prostě totálně pohodový den. Celý večer byl poznamenaný finálovým zápasem MS v ledním hokeji Slovensko-Rusko. Protože jsme byli totálně odříznuti od civilizace, byli jsme odkázáni pouze na SMS zprávy od našich kamarádů. O to bylo celé finále napínavější. Když mi přišla na mobil zpráva:"18:20 Bondra SVK-RUS 4-3," propuklo ve stanu, kde jsme právě koketovali s našimi děvčaty hotové šílenství. Já osobně jsem to nevydržel a s heslem:"I muži mají své dny," jsem načal další láhev lahodného bylinného nápoje. Nekonečně ubíhaly minuty. "Teď si Ivanové vzali Time-out," hádali jsme, co se zřejmě děje tisíce kilometrů od nás, v dalekém Göteborgu. Nakonec to přece jen přišlo. Můj mobil zapípal jako první, vzápětí začali pípat i mobily další. Já měl však výsostné právo na tuto informaci. Pomalu, ale jistě jsem sbíral odvahu zmáčknou tlačítko číst. Nakonec jsem jej přece jen zmáčkl. Na displeji se objevilo:"Vydrzeli! SVK jsou mistri." Následně náš stan nevydržel nápor radosti a stala se z něj zřícenina. Informaci jsem neopoměl sdělit ani našim profesorům, přičemž jeden z nich odvětil: "To bychom měli nějak oslavit". Nemusím tedy dále rozepisovat, co následovalo a jak hořce se nám ráno vstávalo.

<p>Třetí den výcviku nás čekal úsek Český Krumlov-Zlatá Koruna. Český Krumlov je mimořádně překrásné město, které si plným právem zaslouží své zařazení do seznamu Unesco. Někdy mi připadalo, že je dokonce krásnější než naše matička stověžatá. Dnes nám však nebylo přáno shlédnout město jinak než z vody. Čekali nás hned čtyři těžké jezy před zraky několika desítek zahraničních turistů, pro které se vodáci sjíždějící Vltavu stali nevídánou atrakcí, a proto se kupí u každého nebezpečnějšího úseku. Zejména Japonci jsou kouzelní. Ihned jak jsme vypluli z Krumlova, dali jsme všechny lodě dohromady a vytvořili tím obrovskou plochu, která skýtala mnoho výhod. K té hlavní zejména patřila možnost nerušeně přecházet z jedné lodi na druhou a svévolně tak měnit své partnery. Bohužel jsem však chylt natolik nevýhodné místo, že jsem musel celou kolonu řídit, což moje už tak schvácené svaly rozhodně nepotěšilo. Další překrásný den končil.

<p>Poslední den jsme nastoupili k plavbě v Zátoni. Bohužel. Díky tomu jsme museli shlédnout z více než blízké vzdálenosti zhruba dvoukilometrový úsek průmyslového komplexu papíren Větřní. Tato plavba mi připomínala vyhlídkové jízdy v průmyslovém Pittsburghu, jen té zelené trávy tam měli víc. Tentokrát jsme si už návštěvu historického centra Krumlova nenechali ujít. Nejdříve jsme se však dostatečně vyblbli na posledním jezu celého kurzu - kultovní Jelení lávce. Poté se bylo nutné někde převléci do suchých věcí a to bylo zřejmě největším problémem. Já a Michal jsme zvolili variantu "Budou nás vidět lidi z mostu, ostatní ne". Ukázalo se, že volba byla správná. Mohli jsme vyrazit do víru města.

<p>Nejdříve ze všeho jsme se však divily. Ivan Hlinka by řekl: "Pepík to vymyslel, já ho v tom podržel, klukům to sedí." Já bych jej parafrázoval slovy: "Já jsem to vymyslel, profesoři mě podrželi, všem nám to sedí." Nešlo o nic jiného, než že jsme si stouply doprostřed nejfrekventovanějšího mostu v Krumlově a učitel ukázal na nějaký objekt prstem, nocož my jsme mu odvětili hromadným "Jéééééé" a vzpažením ve směru našeho obdivu a tento postup jsme opakovali ještě zhruba 3x. Nakonec jsme celé divení zakončili hitem "Lví silou," což už dostalo naprosto všechny a staly se z nás nejvíce focené objekty v Krumlově. Němci a Rakušané nás častovali výrazy "Sehr Gut," či "Super," a Japonci s Angličany nenacházeli slov a jenom fotili a fotili, až se jim od objektivů kouřilo. Poté následoval hromadný rozchod. Já a několik dalších chlapů jsme zamířili na nábřeží. Stejně jak se před chvíli divili Japonci, tak jsem se teď divil já. Potkal jsem zde totiž svoji velkou kamarádku (přičemž by mi vůbec nevadilo, kdyby byla více než jen kamarádka...) Terezu. Opět se potvrdilo staré a otřepané: Svět je malý. Takže byl další program více než jasný. Opět hospoda a opět jsem nepoznal z města nic jiného. Navíc jsem musel zalhat profesorům, když se mě ptali, jak se mně líbily medvědi. Nakonec ale všechno pochopili, já jim koupil k večeři malé pivo a zase byla pohoda.

<p>Večer nás čekal slavnostní vodácký křest, jinak by se to také dalo nazvat šou pro celý kemp. Po dvojičkách jsme přicházeli k překlopené lodi, kde jsme museli nejdříve vzpt jakýsi nápoj, jehož složení bylo stejně težce identifikovatelné jako jeho chuť...Když přisla řada na mě a na Lucku musel jsem si nejdříve dodat sebevědomí vynucením "vlny" u obecenstva. Vypil jsem tu břečku, vodník mě celého důkladně oplácal bahnem a všemocný bůh Poseidón mě plácl pádlem přes zadek. Takže jsem to nakonec taky přežil a byl jsem pokřtěn. Následovalo hromadné koupání ve zhruba patnáctistupňové Vltavě a stejně hromadný úprk do sprch. Zasvěceným nemusím dlouze popisovat co následovalo a nezasvěceným jen naznačím, že šlo o likvidaci zbylého "materiálu". A jelikož jsme onoho materiálu měli ještě požehnaně byl to večer více než veselý.

<p>V úterý nás už pouze čekalo loučení s Vltavou, která nám za těch pár dní tolik přirostla k srdci. A jelo se domů. Překrásné okamžiky znovu vystřídala všednost každého dne.