|
v tvář mě hladily
purpurové vlasy
a já hleděl na úplněk
a tys šeptala
že konec nepřijde
že porazíme zlo
přec třásli sme se
zimou
a ty smála ses jak
ptáčátko
kousala mě do ucha
já měl v hlavě
Nietzscheho
tys třímala smysl
mého
života
šedé ve tmě
jsme seděli
a já ti šeptal
půvabné nesmysly
paprsky staré lampy
problikávali rousnatým kouřem
tvé cigarety
tam ve tmě
jsem lapal po slovech
proč si miyi ne-epodržžel vlasy?
- - -
tam ve tmě jsem se zamiloval
do ptáčátka
co se vždycky opije
já ho ochráním
a odnesu schoulené
domů
A tys mě pohladila na stěnách
něžně stíny splývají
po vlasech jeden v druhém
v našem malém prchlivém svíčka plápolá
království
ze snů a vzpomínek odejdou - už se
a pak si usnula nevrátí
a já se probudil jen smutný muž
krutě bez stínu
sám zbude
ještě jednou
držet tvou dlaň
jen ještě jednou
do vlasů
šeptat
já tě miluji
hledám tvůj stín
nevidím
v šeru s růží
klečím
zapaluji svíčku
pod tvým
jménem
| 
