Chtěl jsem se přece osprchovat a pak jsem chtěl ještě....

Došlo k tomu až později a úplně z jiného důvodu.

Roztomilá Japonečka v podprsence a v kalhotkách ze dvou trojúhelníků a dvou šňůrek přivírá oči, má ruce za zády, široké boky a pootevřená ústa.

A já mám roztažené nohy.

Už nechci nic.

Ale smažím se v tom furt.

Myslel jsem, že to bude daleko lehčí.

Vyšlo najevo, že nic je obtížnější než víc a víc.

Obložen knihami připadám si jako záložka.

Vyčnívám tak, že je to k nepřehlédnutí, ale to je tak všechno.

A kdybych alespoň vypadla.

To by se dalo začít znova.