zapomeň na zítřek

jsem svobodná

i když jsem zavřená

zavřená

bez jména

zamčená

v útrobách

svého

nitra

kde mám místo

pro to malé

čisto

pro svobodu

...

celý život

 v sobě budu

 sama

navždy

jak Maria panna

dám ruce

do klína

někdo

mě proklíná

za skutky minulé

budoucí

jak

vzpomínky plynulé

...

včerejšek

probouzí

myšlenky na nic

které mají

trochu

na víc

než je všechno

cosi za mnou

vzdechlo

možná naposled

a možná poprvé

mám

špatný slovosled

a záda schrbené

stárneme

sami

v sobě

jsme děti

v této době

jen samé

oběti

dáváme světu

tomu

jedovatému květu

já možná

se pletu

...

a za chyby platí se

sama sebe

raním se

když ráno

spí na vodě

nechám vše

náhodě

bude to v pohodě

jdu spát

když

hořím jak pochodeň

mé vlasy

jak povodeň

tak zapomeň

zapomeň

na zítřek

prosím

...