pamatuješ?
šli jsme nábřežím
voda se bouřila
hořela nepřiznanou touhou
nebo se jen bránila
nechtěla vědět
co se skrývá v tom     
                      
                       na horizontu

mně to bylo jedno
tebe to zaujalo
parafráze bez hranic
to tě bavilo

a taky ta světla

líbil se mi tvůj návrat
k nekonečným hrám
dvě oči
ale pohled nestačil na všechny horizonty toho večera
na tvůj návrat byl jeden moment málo
odrážel ses v Magrittově zrcadle
ale pro mě jsi neodešel
nebylo to snadné
ty ses bavil

mě zneklidňovala ta světla

nebylo to poprvé
ta světla tu byla už dřív
stejně tak voda
ale ten moment

díval jsem se tam co ty
tvoje rozverná dobrodružství
moje pragmatická touha
chtěl jsem ti vzít brýle
a ty ses bránil

a krom toho ta světla

zastavili jsme pod lampou
však jsme jí
lampu i tu říkanku
oba znali
a ty ses rozesmál
brýle sis schoval do kapsy
ale já ti stejně neviděl do očí

a na obzoru ta světla

chtěl jsem
abys mi půjčil srdce
bylo rudé jako vždy
aspoň myslím
dobře jsem ho neviděl
dal's mi ho do ruky
a smál ses
já viděl jen vyděšený orgán
ty si mžoural
to mě vyděsilo

stejně tak ta světla

byla spjatá s momentem

stál jsi na druhé straně řeky
já ti záviděl ta světla
ty slony ty skřítky
ty nekonečné dálky
ty rozesmáté horizonty
a chtěl jsem na tebe zavolat
zavolat tě k sobě
nechtěl jsem tě rozbít
rozšlápnout tvůj nadsvět
raději jsem to tvé srdce rozlomil
byl by to udělal ten          
                                na horizontu
když ne já

nebo ta tvoje světla