fialkova (Občasný)

Ahoooj Bajata,

omlouvám se, jestli jsem svojí zpovědí, vyvolala nějaké nepřijemné vzpomínky. To jsem opravdu nechtěla. Jak to příjme literární kritika je mě více méně jedno. Zpověď vznikla cca před čtyřmi měsíci Od té doby se mnohé změnilo, možná zlepšilo, možná zhoršilo ( ON se snad vrátil, já ho víc a víc mám ráda  atd.,  ) co ti budu povídat znáš to přece sám. A já jsem konečně pochopila, že o chlapa se musí bojovat.

Vždycky, když nějaký odcházel z mého života stála jsem hrdě se vztyčenou hlavou a nechala ho jít kam ho jeho srdce táhlo. Protože jsem si myslela chceš volnost ? Máš ji mít já tě držet nebudu. Stejně by to asi k ničemu nebylo. Teď, ale jsem pochopila, bojovat se musí, i když výsledek není vždy jistý ani jasný. :-))

fialkova (Občasný)

Díííííííky,

mám radost, že jsi opět zašel posedět a třeba se jen dívat na noční oblohu. Přeji ti dobrou chuť vždy když sem zajdeš. Doufám, že jsi si pochutnal na některém z mých dortíků a že se zde cítiš dobře. No a já, já bojuju se vztyčenou hlavou, i když občas je to těžké.

Věza (Občasný)

Silné, krásné, smutné. Souhlasím s tím že si máme zachovat hrdost a neplakat před zrádným partnerem, ono to stejně k ničemu není, muži to nemají rádi.. Není třeba se pláčem ještě víc ponížit (i když to často není lehké). Polevit svým emocím je lepší až pěkně o samotě a srovnat si pak v klildu v hlavě co vlastně od života chceme, co chceme dál. S tím že máme ale bojovat máš taky pravdu. Život je jeden velký boj a musíme bojovat o všechno. Nic totiž nedostaneme zadarmo. Ani lásku ne. Láska je oheň který se musí neustále udržovat. A přikládat pomyslná polínka musí oba partneři, protože pokud bude dlouhodobě jen jeden dávat a druhý brát dopadne to přesně tak jako ve tvých slovech v Rozchodech a návratech. Vážím si tvé upřímnosti ve tvých větách a moc mě těší (jak čtu a vidím) že nejsem jediná komu tvá slova přináší a dávají NĚCO VÍC.....          (P.S.: Kdyby bylo možno ohodnotila bych nejméně desítkou.)