Soulož s nocí

Ke konci chýlí se

dlouho očekávaný den,

tma probudí ve mně

jeden zvrhlý sen.

Tato noc značená obřím bílým kruhem,

v mém diáři osobním byla dlouho předem.

Rychlostí větru cválám ulicí

jako kůň po zmrzlé pláni tančící.

A nikým nepřistižena,

lidem obloukem se vyhýbám,

tím naplním dnešní plán,

být neviditelná.

Svůdně temný hlas ke mně doznívá.

Úpěnlivě smysly napínám.

„Skřehotavou řečí nočních dravců

k sobě tě přivolám.

Hořící bod nepřehlédneš.“

V hvězdný třpyt oděna

v celé své nahotě,

přichází mě polaskat

délkou dne znavena.

A že jiná bytost na hony je vzdálená,

odhodí stud a ukáže mi,

že je jenom má.

Sleduje nás vyčítavě park,

jen na půl očka.

Vášnivě mě objímáš, prostupuješ mnou.

Až o moc přihlásí se den,

budu černá kočka.

Tvůj tichý šepot nevnímám.

„Tahle noc neskončí.

Uvěřit odmítám.“

„To ti můžu slíbit“, přisvědčíš.

„Ale jen když všechny dny v sázku dáš“

A já,

v nejtemnější touze své,

to ráda udělám.

Neodešla jako kočka,

noc nevystřídal den.

A tak noc za nocí

opojně se milujem.