Past

Bludiště ze stěn, plocha obludná.

Říkal jsi: „ V mém domě jsi vždy vítaná“.

Skřípání podlahy, odrazy zrcadel,

že to bude vážné sis možná nemyslel.

Nech mě domluvit, než přijdeš.

Zpovídám se nábytku,

hladím se s lampami,

bručí mi v hlavě,

řehtám se s kytkami.

Jsem na svým místě,

neodmlouvám.

Prostěradla mě chlácholí.

Když propadnu úzkosti,

něžně mě obalí.

„Uteču a zachráním vás“,

šeptám peříčkům v peřinách

 i utěrkám.

Jsme spiklenci,

co ti spadli do pasti.

Je odemčeno,

nikdo mě nehlídá.

Uvařím, uklidím, nakoupím, vyřídím.

Snažím se, ale trápím se.

Děláš, že sis nevšimnul,

pouta jsi mi utáhnul.

Tajně v tvý hlavě.

Víš, co je pro mě nejlepší.

Máš rozhodovací právo nejvyšší.

Jsem v pasti.

Tvůj dům tichým mi svědkem.

Jsem v pasti. Jsem v pasti. Jsem v pasti.