Stříbrná buková stehna.

Ta rozkoš mezi nimi plout,

Drbat si o borku boky,

Ve stínu na sobě bláto

Nechat dosychat.

Na lesní cestě

V červené simce nahá

Houbařinka spala.

Je po lásce a milý v mlází

Muchomůrkám pižlá třeň.

Až k slechům vysoká tráva.

Zátoky krajů lesa.

Krajkoví.

Ve větvích visí slunce a já omámeno

Vdechuju vůni všehomíra,

Sním o vzdálených galaxiích,

Jdu k rochništi a v kaluž kecnu si jak žába.

Nahoru hledím – Jsou-li tam taky prasata?

Jsem zřítelnice v oku lesa.

Jsem lehké jak dech houbařinky.

Každou štětinou cítím každé vání.

Jsem zlaté prase,

Svoboda.

Stříbrná buková stehna.

Ta rozkoš mezi nimi plout,

Drbat si o borku boky.