PRAHA

/ žižkaperk – naťuknutí

:ona

jdouc holinami

zimničná bahna

fuseklí nudli

pahýlky do dýlky

:řkouc

za tímhle hajzlem lozím léta

bramboračku, čepel, chléb

:on, zatím

z rozednění

chuť k životu i dílu ztrácí

ale k jídlu ne

nacpává štucl teřichu,

na fugu od bacha

odrnkává flažolet štěstí

za píseň padlých revolucionářů

co já bych, husa, nosila jeho fracka

ale nahlas

gaťky jsou na půl stehna

žíla na semeno

znaveni po klekání

zvící moudrost pergamenů

neskrývá pytel přes rameno

hambinec kámasútra

ale nahlas

miláčku, nadarmo bereš jméno

// červeňák – výsledky

Prudérní už v prenaguláru nasírá matku do kultovního tvaru, což nese neliba bodlem a zaříká – kurvo, kryso, klokánku - jsem zlonice tak, že cepelín či vorvaň by vypadli z mého prdála, a až slechnu po sexynedělí, nech si v pyjamu nabodro, nebo si uzel na kužel uzel.

/// maniny – krize

tma zasekla

teklo štěstí

vepsí

peklo až doruda

muži supí po mršinách

v úponech očí

po ženách

pach až smradu

přijíc cařihradu

ale hovno na maninách

je klid

zvoní hranu

ozvěn chcaní z porcelánu

půllitry odbíjí

samohanu

//// podolí – smíření

:on, zhruba v místě

 

kde telurický proud

omývá vyšehradskou skálu

stojí obmyšlený bloud

srkaje automatní kávu

být svědkem zrození

spatřit svá ústa v dítěti

více než mystérium

za poskvrněné objetí