|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Hm, něco mi na tom mém pokoji nehraje…už není jako včera, změnil se…ani světlo venku za oknem není stejné …ani já už nejsem stejný…ani ulice po které kráčím, ani moji přátelé, které vždy tak rád vidím, nic z toho všeho nikdy nebylo stále stejné… jen já to tak chtěl vidět…ignoroval jsem změnu
kdyby každý můj krok znamenal tisíc let a ne pár sekund…tak než bych přešel ulici, cíl by se rozplynul jako sen…to, co jsem považoval za skutečné je jen iluzí…až mne jednoho dne smysly oklamou úplně, přítele v tramvaji možná vůbec nepoznám a ani neuslyším, když zavolá… a vnímat svět jen poměrem k času mi vyměřeným je tak krátkozraké…sedím na posteli a přemýšlím, co s tím…jak se mám chovat?...otec mi říkal, že to je všechno stejně jedno…a tvářil se, že tomu opravdu věří…bylo mi ho moc líto…vyvázat se takto ze zodpovědnosti …chci pomoci, hned jak pomůžu sám sobě… nepronásleduji myšlenky…jak se objevují, snažím se je nechat zase zmizet…dojím raději tu polévku od včera, ať se nezkazí
|
|
|
