Jeden opustil Prahu
Co se ti stalo?
moje město
Teskná jsi a
ješitná, že
o jedny oči méně se
milují
s tvými
střechami
stáhla ses, že
o jedno tělo méně se
do tebe propadá
a v náruči tě
svírá
jsi veliké živoucí
srdce
střežíš si pečlivě
vyprázdněná místa
žárlivě
věrně
mlčky
čekáš
až ten
vítr si vevane zpět
dosti nevinná
přetvářka
chci žít z tvé
síly a stáří
a zamlčeně bránit tě
aby ses nerozsypal
(nevyřčená křehkost)
aby ses neroztříštil
o sebe
(abychom do sebe
vrostli)
abys mne neroztrhal
na kusy
abychom
oba
nezetleli
nevím, kde jsi teď
kyselá jablka
(kdesi na staveništi
za plotem na Zličíně
nepamatuji si, kdes tehdy byl)
nezralí pod korunami
stromů
pocítit utrpení
zkřivit si tváře
zasypat zmrzlou zemí
vypustit krev
už asi není chuť
znovu se nadechnout
(už ani ten strom bych nenašla)
Neskutečná identita – tedy
Nemám začátku a nemám
konce
přesto se proto
nemohu překročit
přeskočit sebe mi
nedá
ta poutající
bezmeznost
vydám se tedy
krajinou
rozkvetlou loukou
potkávám černé
havrany
jak z trsů
letité trávy
vyhlodávají živoucí
léto
a větry burácivé
klátící, stromy
a do tónů jejího
rozkošného zpěvu
pouštím …příběh
loďku po řece
milost(ivý)ný příběh
a žalosti křik
jekot z bolesti
a hysterická mysl
z blbosti
země trhaná na kusy,
co padají na hlavy
těla rozeklaná,
jazyky v ranách
všichni jsme vzápětí
ticho
…postupně do tónů
jejího zpěvu (dívčina)
Mám ráda
kosu na kameni
záhyby větví
urostlou zimu
černé na bílém
co hostí
kosy na sněhu
zčeřenou hladinu
zsinalé hory
když mlčky vyprávějí
a rytmus
ztracení v dešti
ztraceni v sobě
omylem v době
/sama
v přehledu/
vydělen
z jednotlivosti
pějí ti ódu
(kosti v hrobě)
zůstaň kde jsi
Slib, že jen tak neumřu
vyvržena
vytržena
vystřižena
vytvořena
umořena
jarní chutí piva
a ustrnutím
bouře, kdy do oken
padají mrtví ptáci
tak tohle bys neměla
má milá
vypadávat stále
z krabice
svátečních čajů
(po rodičích)
(už jsi tam
s nimi
přes dvacet let)
kousnout tě do paty
abys už pokulhávala
konečně
za podhorským
potůčkem
a neslyšela ptáky
tak moc zpívat
sestup
sestup
sestup
sestup
p o
s t u
p
a výlet je u konce
dopito
vybito
přestříleno
i přelidněno
Sen o jaru
ječení země
svěcení jara
cení si zuby (zimy)
psiska zpozaplotu
Ona je mrtvá
ale já jsem to nebyla
ne já jsem ji nutila
bodnout si jehlici do
srdce
ne já jsem jí řekla
vykašli se na to
vyhoď život
z okna
skoč si holka
do kola
až zapraská
