No nic, rozhodnutí padlo, tudíž se šlo. Pod patami se jim motal Baron Gilmor, ještě malý, neobratný, co se každou chvíli ztrácel pod uschlým listím.

 

Za paloukem u hříbku potkali Skřítka, měl čepičku nakřivo, zmazanou tvář a kabátek na cáry. A že prý co se mu stalo.

 

"Co by se mi asi tak stalo?" rozkřikl se Skřítek na celý les. Brunátněl, fialověl až skoro černal, hlavička se mu nadouvala vzteky tak tak, že se nerozlítla na kousky.

 

"To si tak jdu pěšinkou, opatrně našlapuji, ať mi nožka neujede na mravenci... tss.. se ti malí aktivní sráči pořád někde pletou - no a tu se proti mě řítí liška a že mám uhnout, že spěchá, prý jakýsi Budulín chce povozit na ocase. No fakt nechápu, že do lesa pouštějí takové ichťáky..."

 

"Ichťáky?" nechápavě koulí okem Gočon.

 

"No přece ichtyly, tupce, debily, prostě takové tupé gremliny" řve Skřítek a myslí si, že to má asi za trest.

 

"No dobrá, tak tedy liška před tebou, pěšinka za tebou, co se stalo pak?" dožaduje se vysvětlení Vuvlo.

 

"Jasně, stojím na pěšině, liška přede mnou a krafe blbiny. Tak se rozběhnu, že ji dám do tlamy a trefil jsme se akorát, když zas tu mordu otevřela." ťuká si na čelo Skřítek.

 

"Tý vago, a jakto že jsi tady? Ona tě nesežrala?" diví se Gočon.

 

"Není to vůl?" ptá se Skřítek Vuvla. "Nebo si myslí, že jsem duch?"

 

"Není to vůl, je to Gočon, ty oči navrch hlavy má pořád, tomu se nediv" odpoví Vuvlo.

 

"Gočon? A to je jako co? Jak tak na něj koukám, tak se mu matička příroda taky pomstila. Takové chlupy, to snad vykradl parukárnu, či co. Pravda, ty taky nevypadáš o nic lépe. To oko, co z tebe zbylo je jakési skelné a červené, nemáš v prdeli pojistku?" směje se Skřítek.

 

"Hele, přestaň kritizovat a chlub se, cos dělal lišce v mordě" ozve se Gočon.

 

"No co bych tam asi tak dělal? Koukal jsem honem rychle vypadnout. Byla to tedy dřina, ale posledně jak jsem se drápal z tlamy drakovi, to bylo horší, furt jsem se zachytával za jakési chcíplé rytíře." vyprávěl Skřítek.

 

"Chcíplé rytíře...?" kroutí hlavou Gočon.

 

"To neřeš!" ječí Skřítek.

 

"Klídek potvoři, Gočone nech ho to dovyprávět" přerušuje je Vuvlo.

 

"No tak dál... tápu tmou, zakopávám až se liška zakuckala a jako že si vyflusne přebytečnou slinu. Málem jsem se utopil, jak natáhla..."

 

"Co natáhla?" skáče mu do řeči Gočon.

 

"Mrmla až z paty, ichtyle" odpoví Skřítek a přitom Gočonovi jednu flákne.

 

"Ty malej hazlíku, co si o sobě myslíš? Já tě zkopu na jednu hromadu, smrade" řve Gočon.

 

"Tak hergot, už toho nechte! Jste jako malí.. no ty jsi " - houkne Vuvlo na Skřítka, "pokračuj!"

 

".. pokračuj, pokračuj,... co ještě chcete vědět? Prostě mě liška vyflusla ven a jak jsem letěl, roztrhl jsem si o její řezáky kabátek, dopadl jsem do hlíny, na ten mrml se mi nalepilo to svinstvo, co teď mám na sobě a poté přiletěla i zdeformovaná čepička.. vypadám jako by mě někdo vyblil" zakončí vyprávění Skřítek.

 

"A to je jako všechno?" diví se Vuvlo a Gočon netrpělivě čeká na vysvětlení.

 

"Všechno? A co byste jako ještě chtěli? Trvalo mi to hodinu a půl, než jsem se z té mordy dostal, hodinu a půl! Víte, jak je to dlouho? Víte to? Už jste někdy byli lišce v mordě? Nebyli! Tak držte hubu! Nevíte o tom nic!" rozčílí se Skřítek a migne čepičkou o zem.

 

Gočon s Vuvlem se po sobě kouknou, pokrčí rameny a tiše odchází...

 

Skřítek zuřivě skáče, dupe si po čepičce a nadává na celý svět.

 

........... pokračování jindy :-)