slepá stěna protějšího domu

zmoklá šeď nahých panelů

náhle zářící pod černým nebem

to hned prudčeji proudí krev

nervy se chvějí těsně pod kůží

a dítě ví

až na dno duše ví

že může vstát od škrabopisu

rozmazaného a rozpitého bezmocným vztekem

a jít

jít kamkoli

ale kousne se do ruky a nevstane

a do smrti

bude mít tu chvíli zakletou

ve všech šedivých zdech

v každém náhlém záblesku slunce