ariel (Občasný)

no, v tom se ale odráží mé limity jakožto člověka. nedávno jsem Jakubovi napsal, že "nic neumím, jenom myslet a cítit". snad by se dalo říct, že mé texty jsou zápisem o této limitaci, o mém vězení.

ale zároveň... a právě proto snad má předešlá slova nevyzní alibisticky... hledám i trochu horizontální smyslovosti, v tomhle směru zaznamenávám za ta léta v mých textech určitý posun. zde mi však nejde ani tak o dosažení nějaké vnější mety (uznání), ale v první řadě o osobní obohacení.

když se však nad tím zamyslím, líbí se mi ona radikalita, ona omezenost. proč nebýt někým, kdo utáhl šrouby víc než jiní - čímž zintenzivnil pocity čtenářů, ať už v kladném nebo záporném smyslu?

souhlasím nakonec s tím, jak si to vyjádřil, ale kladu si otázku, proč by to tak nemohlo být? ba co víc, proč nebýt ve své omezující vyhraněnosti původní, tím spíš, že je skutečná?

ariel (Občasný)

"bytostně vlastní" - ano v tom s tebou vnímám poměrně silnou shodu, a proto tvé tvorbě, i přes osobní výhrady, přeju úspěch. vnímám ji skutečně jako tobě vlastní, jako výraz tvé "odpovědi životu"

co se textu týče, skutečně, to autorku na naší diskusi nejspíš zajímá především... ono je to těžké, bytostně vlastní může být i povrchnost... ano, jsou to takové povšechné poetické obrazy typu "chmýří", "křídla ptáků", ale pro mě nějak esteticky ladí dohromady. ten text si podle mého názoru bere takové sousto, na nějž stačí. ryje tak hluboko, aby věděl, čeho chce (třeba "jen" pocitově) dosáhnout.

jinak si rád přečtu i tvé další komentáře pod dalšími texty...

ariel (Občasný)

jasně, ale odkud bereš pocit, že právě já takto namíchávám nebo vytvářím pointy? struktury mých textů, tedy těch nejlepších, se většinu napíšou samy. pointa je to poslední co mě u textu napadne, intuitivně ji vycítím a už nepíšu dál. ale nerad bych se tu nějak obhajoval.

rovnítko snadná=neimaginativní je poměrně zaujaté, tedy zaujímající jeden pohled. nikde totiž neexistuje předpoklad, že by poezie imaginativní být měla, i když většina poezie k tomu více či méně směřuje. tudíž, u toho že já imaginaci neumím, k čemuž se tady veřejně přiznávám, neznamená, že jsem nutně o něco ochuzen, mám-li ji čím nahradit. mám-li skutečně, tu prozatím nechávám otevřené.

připadá mi zvláštní, když hovoříš o poznání - samozřejmě je velice ošemetné se srovnávat, ale myslím, že patřím k lidem, které se toho poznání obecně, ve vědě, v umění i v životě, dobírají velice usilovně a velice hloubkově. takže ta snadnost se snad pozná podle toho, že u textů, které u sebe pokládám za dobré můžu podrobně rozebrat každé jeho slovo, a taky můžu popsat okolnosti, proč ten text vznikl, na jaké skutečnosti z mého života odkazuje (což netvrdím, že se - předevěším v tom druhém případě - nutně chystám dělat)

ostatně, kdysi jsme se nějak chytli (u mého textu Winter's Tale) a já v reakci napsal poměrně dlouhý rozbor této básně - tedy nikoli rozbor nějakých mých "pocitů a dojmů", ale rozbor objektivních vazeb mezi slovy a mezi, jakkoli primitivními, obrazy, které tam byly užity. to neznamená, že ta báseň byla dobrá, ale snad to znamená, že nebyla snadná, a nebyla "odhadnutá".

na druhou stranu chápu, že mé poznávání má svá specifika, například rád užívám extrapolaci a jakousi extremizaci, takže mnou vyjádřené názory pak mohou působit jako nějaké snadné radikální teze. jsem však přesvědčen o tom, že při hlubším pohledu tomu tak není a že radikalita mých textů i postojů je naopak výrazem odvahy nabít si držku - a to právě proto že příliš netápu, ale spíše hledám limity, právě tím, že si na tyto limity nabíhám.