Šum slábnul

ještě si pamatuji jak list

se několikrát převrátil

plulo jich vlastně několik

a nedotýkaly se

tehdy začínal čas hladiny

obloha šplouchala

když pocit kruhu zakládal mysl

vpřed

jako sen, noc nebo vlasy?

jako jiné, když dopadlo?

lépe:obava abych opustil toto

aby stále nastávalo

prší

přestože jsem už dávno neviděl stromy

představuji si ruce jak nesou oheň

sem a tam vůně

vlny voní svými spirálami

teplo navštěvuje jinak

měsíc

je obyčejný

nedělá nic

občas ho málem zhasne obloha

banální díra kam nemůžu

když vidím zelená vlákna

protlačuji se jimi rád

i když není nad větve

a také úplňky

těch je teď moc

oslňují až pot lije

asi špatné místo

hvězdy

zaviňují jednou spánek

jindy mlhu, tuhle zase smrad

a tak pořád něco