|
Virtuální realita, jak jsem jí popsal v nadpisu, má možná budoucnost. Skutečně, až my tu třeba nebudeme, tak se takovouto zábavou budou bavit mladí lidé. Možná, že tento čas přijde už za nějakých pár let a bavit se jím budou zbohatlíci. Nebo se možná vyvinou simulátory, jako ve Star Treku, kde bude možné si naprogramovat, co budete chtít. Chcete být na chvíli milionář? Nebo strávit na pláži večer s krásnou dívkou (byť nereálnou)? Proletět se do vesmíru, jít se potápět bez rizika napadení žralokem. Byla by to nádhera. A nebo ta taky může vypadat nějak takhle.
Nadčasový trhák Matrix, který byl nedávno uveden i v televizi, trochu přednesl to, o čem tady chci dneska psát. Nebudu se bavit o filmu a filozofovat tu nad tím, jestli skutečně žijeme v Matrixu. Mě je to upřímně jedno. Žiji si svůj život a jsem tím, čím jsem - a pokud jsem přitom součástí nějakého programu, tak ať. Ale Matrix nadhodil velice zajímavou myšlenku - zapojení kabelu do mozku člověka. Přenos dat pomocí binární soustavy do nelogicky uvažující lidské programovací soustavy - mozku. Propojení booleanu ,1 a 0, s člověkem, který se mimo zkušeností, rad a spolupráce od dalších jedinců rozhoduje taky podle náhody. V tom vězí síla člověka - že je náhodný. Proto taky počítač nikdy nemůže být lepší než člověk. Ale spojením těchto dvou "bytostí" (pokud tedy PC můžu nazvat osobou) by vznikla dokonalá bytost - cyborg. Nemyslím nějakého člověka s namontovanými hydraulickými kostmi, ale člověka, který je propojen s počítačem "peer-to-peer", tedy jsou stejně důležití a rozhodují nad tím, zda se dát doleva nebo doprava rovnoměrně. Tady podle mě vzniká opravdový pojem virtuální realita.
Spojením člověka (realita) a počítače (virtuální) vzniká úplně jiný svět, svět nekonečných možností. Strojové operace počítačů, rychlost výpočtů a schopnost dělat hned několik věcí najednou ve spojení s lidskou "dokonalostí" dává vzniknout úplně novému odvětví techniky.
Nikdo ale nedokáže říct, jak takový počítačo-člověk jednal. To je přirozený strach každého z nás, protože instinktivně tušíme, že takový jedinec by oproti nám, ostatním lidem, tvořil dokonalejší bytost a tím by nám hrozil záhubou. Všechny ty proslovy politiků, kteří se bojí o všechny lidi kolem, jsou jenom přesně vypočítavé - jde jim jenom o vlastní kejhák. Stejně tak, jako každému z nás.
A hlavně, je tu ještě poslední otázka. Jaká by byla podoba takového jedince. Byl by opravdu takový, jak si ho představují tvůrci sci-fi? Bytost s lidským základem, která však každým krokem vrže a syčí v ní hydraulika? Ovšem to už není to, o čem tento článek měl být - o virtuální realitě. Ovšem pokud by člověk transformoval do počítače, je to ihned jiné. Samozřejmě si nemyslím, že byste potkali počítač, který by chodil a na monitoru by měl ústa, oči a uši, ale spíše převedení lidské "duše" do digitálního světa. Něco jako převod do vašeho digitálního já. To, jak si povídáte na chatu, byste přímo viděli. Prostě a jednoduše řečeno, probíhali byste se po kabelech jako po silnicích. Vaše tělesná schránka odumře, ale VY zůstanete "uvnitř" počítače. To je podle mne virtuální realita. Jenže si zkuste představit, co by se asi stalo, kdyby vypadly pojistky.
Dost bylo hloubání nad tím, co je a co není virtuální realita. Pro jedny to znamená něco, pro druhé to znamená něco jiného. Já jsem se pokusil vytvořit vlastní názor, vy s ním nemusíte souhlasit, nemusí se vám líbit, ale to je tak všechno, co s tím můžete. Ale stejně vám děkuju, že jste to dočetli až sem.
|
