|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Výstřely v Ká-Chúnu
1995
Výstřely v Ká-Chúnu
Odnikud slyším ozvěnu
z jiné doby
Jako bych klečel v blátě
a bořil se do zapomnění
nořil se do bolesti
Jako bych tušil přítomnost
již dávno mrtvého tlaku
Vyhledávám zraňování
protože mne umrtvuje
protože mne upevňuje
protože mne zraňuje
G.
25/IV/1995
V Praze se něco děje
Má ocelové pěsti
a zamžený zrak
zábradlí se drží
z pater šesti
„SKOČ!“ a je z něj vrak
A jenom ranní déšť mží
a na chvíli se nad ním zdrží
5/V/1996
Rozkoš tvého ocásku
Prase jednou na
vandr šlo.
A co z toho pošlo – –
Běží prase, skáče
v lese –
– copak to as’ s sebou
nese?
Vesnice již na
dosah
čuník do batůžku
sáh’
„Posedím si mezi
keři,
jablíčka si dám
k večeři“
Avšak co to – jablek
není!
Veliké to pozdvi–
žení!
„Jabka jsem chtěl
k večeři
dříve, než se
sešeří“
Hladov spěchá čuník
domů.
Poplakat si není
komu.
Radí dnes již `cásek
všem:
„Choď s zašitým batůž–
kem“
...a vůbec ten Nohavica!
Připravte se na oblačnost
Od města k
vesnici
Z vesnice k
městu
po staré
silnici
unikám
trestu
Avšak kdoví,
kdy rána ta
dopadne;
Když slunce vychází,
nebo až
zapadne?
31/III/1996
Města a výšky
„Drž ji dole!“
– – marný výkřik
Neodcházej
Drž se stolu
Nevstupuj však
na koberec!
Kovraloví psi
a kočky
1995
Jak nádherné nohy!
Jak rozpíchlý svět!
Krysky
dveře bouchly
Zabouchnuto!
Rádio však hraje
nechal jsem tam
knihu Hlouchy.
FINITO!
Je klíč v zámku?
Ba je!
29/III/1996
Helena
Vždy jednou za čas
ohlédnu se
zatrne mi, trpím
jak vyhnanec
ve vlastním světě
jsem čím dál tím víc
mrtvým
A otočit se zpátky,
není věru lehký
úkol.
Ztrácím sebe,
ztrácím zrak,
byť rozhlížím se
vůkol
31/III/1996
Muezzinův Caddilac
Tvůj meč mi visí
nad hlavou
Problém jako
moje rozbitý
rádio
Pořád u něj ležím
ale
Nejsem schopnej
naladit to,
co chci
naladit
(sakra život – Shakespearův
Sonet 51)
Co je horší?
Sakra život
Tvůj meč je tupej,
ale ty jsi ostrá
Jsem já to ale starý
osel
31/III/1996
Nesnáze nelze vyřešit snáze
hliněným klíčem
neodemkneš
papírovým mečem
nerozetneš
31/III/1996
x x x
BUDEŠ
MUSET
JEDNOU
ZAVŘÍT
DVÍŘKA
JMÉNEM
„ZPÁTKY“
31/III/1996
x x x
Zodpověz mi
jednu věc
(Není to však
nutné)
Otevřu–li si
sám klec,
bude–li to smutné
31/III/1996
...a do nového tisíciletí
na lepším místě!...
Nechceš–li snad,
neodpověz
I když otázka je „TEĎ“
Deštěm však když projdeš
zavěs
ve vzduch přec jen
odpověď
8/V/1996
10:2O večer
Ztracené jaro
Přišel jsem dnes ráno
ve svém bytě,
když jsem jen tak lenošil
na podivnou myšlenku:
že jaks scházím
na úbytě.
Tak jsem láhev odložil.
Ještě pořád jsem se
cítil sytě
Přepral jsem si 5 košil.
náhle – PRÁSK – chuť na sklenku.
Vypité jsem rozmnožil.
Má to vůbec ňákou cenu
platit za to takou cenu?
Odbavit
Vybavit
Zaplatit
Vypít
Clo-zoll
12/V/1996
Ch. Jacksonovi
Jedna pro Aleše Palána
Negativy jsem uložil
jako vždycky
ale fotografie jsem
nezvětšil
(já ti dám „pražský haiku“,
ty hajzle)
14/V/1996
astra
spektrum
hierarchie
K.
x x x
naslouchej kolejím
chvící se pražce
odčítej vlaky.
K čertu s tím stoletím!
na nůž radš vraž se –
– taky já! Taky!
5/V/1996
DAS STIMMT!
Tento podnik věru skýtá
roztodivnou společnost –
– někdy klidná, jindy lítá.
Mne objímá netečnost.
22/V/1996
Muž, který podal ruku Bohu
...a viděl Slunce v noci
a všichni němí svědkové –
– žáby, štíři, mloci – –
jež viděli již mnohé,
Ti mlčenliví otroci
zaplesali sborově:
JAH
JAH
JAH
5/V/1996
Malé sladké tajemství
Chtěl ti postavit věž
a koupit ti střechy
Chtěl ti nasadit otěž
a obestavit tě plechy
Ale podvečer ho pohltil
a most své tajemství nevydal
A řeka bude mlčet
Jen vítr bude skučet
Skelnomat
Zkouším kreslit klikyháky
po ulicích sázím máky
pouliční ventilátor
Odpustíme trochu vody
pak možná zdoláme schody
zaseknutý depilátor
Mo–mo–mo–mo–moře
řekl
Slunce žhnulo – tak se
spekl
Má svůj nůž
a má své kolo
Na rtech růž
Kolem na molo
jezdí
když
plijí
hvězdy.
Divný muž.
Možná, že...
Snad se teď usmíváš
Dým zas sivý stoupá
a dí, že mě znáš
Tak veskrze hloupá
že bys byla?
HANBU jsi smyla
když půlnoc se ztupila
když už byla tupá.
Nemesis že sestoupila?
Tak to by snad bylo z toho,
že už „toho“ bylo mnoho!
(Dívat se na čepel
a vědět, že nůž je v břiše –
– toť pocit pekel.
a psát dál svá klišé.)
9/V/1996
Tohle napsala Helča Novotných
Sarajevo, město moje!
Budu navždy Tvoje!!!
Opět poručíš do zbroje;
pobiješ Chorvatů roje!
Komediantka
Přišla, snědla koláč
a najednou dostala
medaile
Povídám jí:
„Jednu pro mne a
jednu pro tebe –
– jenom tak to bude spravedlivé“
Dala si džus
a odešla
Ale doopravdy jsem jí
to neměl za zlé.
21/V/1996
Tyto dny
V těchto krásných dnech
odešel můj otec
jako když oheň
rozdmýchán větrem
byl náhle sťat
V těchto krásných dnech
nevnímám nic. Než zvonec
zdáli, však ne hranu.
A olbřímí kámen byl mi
ze srdce sňat.
sobota
18/V/1996
„U nádraží“
x x x
Ten divný muž,
co chodí se psy –
– vídávám ho každé
ráno
Jen se vzmuž!
říkám často si
Mám strach; vše už je roze–
bráno
„Dobré ráno. Dobrou noc.“
Předávám mu plnou moc.
27/V/1996
22:25 - 22:33
x x x
Zas koncem
odkrývám si
strasti,
kterým dávno nevěřím.
A budu jat jak krysy
v pasti
lapeny, jsa v povětří
27 & 28/V/1996
Měli jsme zůstat tam, kde jsme byli
Nevěděl jsem, neznal
sladké afty
Plil jsem, poznal
kanystr nafty
na svých vlasech –
– vzrostlých klasech
„ČAS!“
3O/V/1996
Podivná Magdalena
podivná
náhoda
podivná ženská
slepec by uvěřil
že je to Esmeralda
Magdalena
dokud by nepadl
do prachu
strachu
před jejími
slovy
podivné
logiky
podivné intuice
sračky
chorobná závislost
smutné parkety
tančí waltz
a najednou
je všechno pryč.
Je po všem.
Dostali jsme gáži
za vystoupení
za účinkování
v hovnech
pro šašky
a já jsem zase
o něco chytřejší
9/IX/1996
x x x
Rozladěné děti kráčí
na popravu vlkodlačí
donuceny, pláčí sidol –
– vlkodlak je jejich idol
„Avšak lidé smrtí mou
neobelstí neměnnou!“
2/VI & 8/X/1996
Pláč na nebesích
„Nepoznáváš mne, viď?“,
pověděl
A byl to on, který mne
budil ze spánku
Udělal pár kroků
a
postavil na čaj.
Rozmnožil mé noční chmury.
7/X/1996
x x x
Čekáš snad stále
na svoji gloriolu,
kterou však nevíš,
ani jak uchopit?
Držet se židle
a „hrdina“ od stolu
Nevědět, neznat
neumět pochopit
7/X/1996
Most
Mám rád koleje,
když tramvaj jede
po nich.
Držadla se drží
dívka,
co je bezva
a hasicí přístroj, co je bezva.
Použij ho, až holka
chytne.
5/X/1996
„ukaž Sebymu, jak se
to dělá“
ale mně je třia-
dvacet a neumím
ještě nic napsat,
nejsem Ivan Blatný,
abych reflektoval
na Goetheho a
ve 21 psal o Brně, a
díkybohu nejsem ani
Jáchym Topol, který se
svým indiánským pa-
tosem už zapomněl,
kde žije a kde
vyrůstal. ale
Blatný je mi bližší.
nedokázal bych re-
digovat šrot v
Revolver Revue.
1O/X/1996
x x x
včera prodali mýho
tatu v aukci,
ale
žádná šance
na jeho byt.
zkouším se dovolat
teoretikovi M.
Šperlovi /472–17–42/
10/X/1996
Kolibřík
když jsem byl
mladší, odrážel
jsem
všechny sračky
tenisovou raketou,
co jsem měl v
hlavě a
vždycky se di–
vil, když se mi
rozprskly o
ksicht a
o tričko.
dneska už ne–
mám raketu,
sraček je po
kotníky a
já mám radost z
každé vteřiny
tady
na Vinohradech.
1O/X/1996
|
|
|
