Obluda

Pořádně se chytl. Bylo skoro poledne a bylo jasno, takže viděl docela daleko. Nechtělo se mu, ale nakonec vytáhl horolezeckou karabinu a přichytil se lanem k nějaký trubce. Podíval se na hodinky. Ještě asi deset minut. Ale už ho slyšel. Blížil se. Nad ním projel nějakej člun. Vzpomněl si, jak když byl malej, bál se šáhnout na loďku, na její dno, co kdyby tam bylo něco přisátýho, nějaká chobotnice, nebo tak. Br. Na tomhle člunu nic nebylo, jenže to nic neznamená. Trajekt byl blíž a blíž. Začínal už vidět obrys, nejdřív jen něco jako velký stín, ale zvětšovalo se to a už viděl zřetelně celou příď, obrovskou, mohutnou, jak se valí přímo proti němu. Odhadl to naštěstí dobře. Když si lehne, budou nad ním tak dva metříky. Pokud... Byla tam. Obluda přisátá na dně lodi se teď sice trochu stáhla, aby se o dno přístavu zase tak moc neodřela, ale stejně by se pod ní nevešel. Vypustil několik zmatených bublinek. Bude s tím muset něco udělat. Začal tím, že odepnul lano a dal se na útěk.