Nikdy o ničem neříkej „ztratil jsem“, nýbrž „vrátil jsem“.

Epiktétos

Stroopův efekt Být nesvůj znamená nevědět, co mi patří.   Jenom se dívat, jak to, o čem nevím, jestli patří na mě,   je mi tak rovno, že nemůžu uvěřit, že tu není se mnou.   4. 12. 2007	Stroopův efekt   Hasit a napsat uhlem báseň – o čem jiném než o dusotu?   Plést si lásku s poblouzněním znamená nechat koně běhat – toto rozžehnání křísí tělo,   aby sešlo, z očí.   8. - 10. 12. 2007
Náš poslední soud   Poslouchat     na slovo,   co nepopsané leží v bílé části srdce.   A konečně pak  mít se komu zodpovídat.   11. 1. 2008	Konečně sami   Každý jako v zrcadle se milovat.   Je průnik. V něm nepoznáš, kdo kam sahá, aby nahmatal, odkud se láska bere.    Odkud miluji, že ty miluješ.   11. 1. 2008

 

 

Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář.

1. epištola Korintským, 13:12 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

poznámka: Při veřejné recitaci čte jeden recitátor (dále označovaný jako "hlavní") nejprve postupně všechny básně, a poté spolu se třemi dalšími recitátory (zvolenými tak, aby čtveřice zahrnovala dva muže a dvě ženy) všechny básně současně, s tím, že jeden verš znamená jeden takt současného čtení a při prázdném řádku recitátor nečte. Jestliže to prostor dovoluje, jsou recitátoři rozmístěni v různých jeho částech, ale ne příliš daleko od sebe. Název celého díla čte hlavní recitátor. Je-li to možné, účastní se další recitátor, který je věkově starší než všichni čtyři recitátoři a čte úvodní a závěrečný citát (tento recitátor typicky sedí, a to v blízkosti hlavního recitátora). Jinak čte citáty jakýkoli další recitátor , případně hlavní recitátor. Účastní-li se veřejné recitace autor díla, vyhrazuje si, pokud tomu závažné okolnosti nebudou bránit, zaujmout pozici hlavního recitátora