Zápletka nové komedie Martina Dolenského, který v titulcích figuruje pod „světově znějícím“ jménem Martin Ed Woolf, vychází z modelu, s nímž jsme se už na plátně několikrát setkali  (nejslavnějí je určitě německý snímek Lola běží o život): vidíme tu několik možností, jak může vypadat jeden a tentýž den člověka, kterému se ráno obrátil život vzhůru nohama. Záleží jen na tom, kterému řešení dá přednost, aby šly věci úplně jinak.

Mladý doktor-gynekolog, ženatý otec malého dítěte, se tu ráno dozví šokující informaci: jeho pacientka a příležitostná milenka mu oznamuje, že s ním čeká dítě. A co víc, zavolá tuhle zprávu i jeho manželce. Jak z téhle šlamastyky ven? Doktor Goldberg vybírá se tří variant: jet nejdříve za manželkou a snažit se věc urovnat, rozhodnout se dát raději přednost milence, nebo obě zkonfrontovat a vidět, co z toho vzejde. A všechny tyhle možnosti, jak prožít den, kdy doktora navíc čeká ještě účast v televizní debatě a ragbyové utkání, si na plátně prohlédneme,  abychom viděli, že nakonec vedou ke stejnému (?) závěru…

Základní myšlenka je určitě zajímavá, s realizací už to tak slavné není. Zdá se, že tvůrci si zcela neujasnili, kam chtějí svého hrdinu dovést, proto jej nechají smýkat událostmi ve víře, že příběh někam dospěje sám. U filmu tohoto typu je třeba vše dobře vyvážit a postarat se o to, aby do sebe věci zapadaly a znovu se objevovaly v nových souvislostech; o ničem takovém se tu ale nedá hovořit. Hrdina nedojde k žádnému prozření ani zvláštnímu objevu, a jeho různá rozhodnutí ani nijak fatálně neovlivní životy ostatních. Proč se tedy vlastně na ty tři verze dívat?

Herecké výkony protagonistů mají dosti kolísavou úroveň. Doktora Goldberga ztvárnil Michal Malátný, zpěvák populární skupiny Chinaski, který na plátně spíše „je“, než aby se snažil hrdinu nějak charakterizovat. Ale třeba přitahne divačky, které budou chtít vidět svého idola na plátně a poslechnout si jeho hudbu, které se tu dočkají ve vrchovaté míře.

Tatiana Vilhelmová v dvojroli Goldbergovy manželky a milenky působí v každé úloze natolik odlišně, až by si neinformovaný divák myslel, že se jedná o dvě herečky. Zatímco je ale černovlasá Klára jen stylizovanou sexy dračicí, manželka Jana, která se zoufale snaží najít ztracenou rovnováhu, působí mnohem zajímavěji (a díky světlému melíru a elegantním brýlím naštěstí nevypadá jako karikatura ušlápnuté maminy). Společné scény s její matkou v podání Ivy Janžurové patří k nejlepším ve filmu.

Na druhou stranu tu máme některé scény naprosto nezvládnuté  – například nudný rozhovor na strážnici, kde vrcholí třetí verze příběhu, a kde zoufale čekáme na nepřicházející pointu. Kryštof Hádek patří k našim nejnadanějším mladým hercům, a s Kristýnou Frejovou tvoří zajímavě vypadající strážnickou dvojici, ale jeho výstupy jsou bohužel naprosto prázdné.

Ostatně, pointa chybí filmu jako takovému, i když se snad může zdát, že nejlepší pro hrdinu bude, když se mezi „své“ ženy nebude míchat. A že bude třeba spokojen, i když mu zůstanou na krku obě. To je ovšem jen nahozeno, k praktičnosti polygamie se film raději více nevyjadřuje. Občasné hezké vtípky (primátor Pavel Bém v roli taxikáře, režisér Karel Janák coby nesmělý milovník) pak přebije bezradný a nastavovaný závěr, kdy mezi dvě ženy pro jistotu vstupuje ještě třetí – sestřička z nemocnice

Nedá se říci, že Chyťte doktora je špatný film. Tvůrci se evidentně snažili o cosi víc než prvoplánovou zábavu a občas se jim podařilo dosáhnout toho, že zajiskří humor nebo se skutečnosti zajímavě protnou. Zdá se ovšem, že začínající režisér přecenil své možnosti a svůj film vycpal spoustu vaty a nápadů, které se mu příliš nepodařilo využít. Jeden z nejrozšířenějších nešvarů českých filmů posledních let – hluchá, nudná místa – tu přijde ke slovu nejednou.

Z Chyťte doktora nám tak zbyde jen dobrý výchozí nápad a pár vtipných situací. Celkově tu ale soukolí událostí do sebe příliš nezapadá. Doktor se zkrátka nenechal chytit.