Ta černovlasá holka z předměstí…

Spolu objeli jsme svět trolejbusem

číslo ,,Nekonečno‘‘

Smála se a když brečela

tak štěstím…

Ta sladce nedospělá pointa mého světa...

Občas zdálo se mi mé nebe divné,

tak málo mraků…

Rozpouštěla mě

a já ji, černokrásku...

V kapse nosil jsem léta klíče

od našeho soukromého letiště…

Milovali jsme se.

Moc

 a často...

Ach, ta černovlasá holka z předměstí

co hrála si se mnou na štěstí…

Včera usnula,

pod koly vlaku.

A mě zdálo se tehdy nebe divné!