 Janele z Liků (Občasný) - 4.1.2008 > zkrve, to jsou "mně podobně" jediné věci, o kterých tu nikdy nemluvím, v tomto mi zbyl ještě pud sebezáchovy, aspoň trochu novodobé počestnosti zbylo, kterou teď hájím někdy i proti sobě, někdy je dobré se zachránit...Ty noci s dvojpatrovými hernami, kde se dá schovat v mraze, když první vlak jede až s ránem, noci, kdy hledáš po tichém městě ještě tišší hospodu, kde by ses mohl najíst aspoň pytlíku arašídů a sbalí tě partička motorkářů, že s nimi obrazíš všechny pajzly, ikdyž ti v průběhu toho reje začne docházet, že to, co mají v žilách není jen horká krev,..ikdyž máš zítra zkoušku,...když usneš v nočním vlaku a zjistíš, že se o tebe bála stará paní, která sedí na kožence naproti,raději zůstala s tebou, ikdyž měla vystupovat pár stanic předtím, kdy tě potká v hospodě očividně nepatřící a dosti opilý, až nepříjemně vzhledný blonďák, vezme tě domů s fotografiemi přítelkyně, která tu náhodou není, ale on ji naivně vykládá jako holku, která mu tam uklízí a bydlí u něj za to,...taxíkem s potřebou držet tě za ruku jak malé dítě, vonět k tvým vlasům jako kdyby dýchal přes respirátor, ale když vidí doma na světle, jak jsi nevinný, tak ti podstrčí raději psa k venčení, s močákem nafouklým jak žárovka a usne v křesle, ty oběhneš blok s tím zvířetem, zakryješ ho, sundáš mu boty, potichu za sebou zabouchneš a jdeš domů pěšky, protože nejezdí už tak pouzdě autobusy...Když ti brečí v náručí spolužák, gay, balí očima v hospodě kluka, který si ale všímá tebe a všichni si myslí, že je kamarád tvůj kluk a ty mu zatím hraješ alibi před jeho matkou...Když v prázdném vlaku sedíš s chlapem, který si vytáhne z upocených kalhot tu svou černou, přesedělou potvoru s sýrovým aromem a při tom se na tebe usmívá a ty nevíš, co máš dělat.Když za tebou přijede kamarád z daleka, který musí přespat na ubytovně, kde pod matrací trapně nahmatáš smuchlané, potřísněné fotky Marilyn Monroe, když tvůj přítel, o kterém si myslíš, že je než, si v opilosti nacpe do postele holku, o které vždy říkal, že by byla až ta poslední a předtím sklopí tvou fotku v rámečku, "aby ses na to nemusela dívat"...Přítelkyně blízké přítelkyně, která si tě vezme domů po skleničce vína, vloží do dřevěné postele, pod loutky a dřevěné hlavičky andílků-připravené k restaurování...Kluk, o kterým víš, že se dával za prachy, aby měl na peří a on tě prosí, ať jdeš s ním do squatu, že mu je moc zle, že ti usne v náručí, zkouší, nabízí se, dnes-zadarmo, ty pak s ránem utíkáš před hlídačem objektu, mezi střepy utíkáš v žabkách, přes koleje... a tebe podobné stále více tíží, stále přitahuješ podobně slabé, utíkáš před nimi, jsi na ně hodný a tím více je k sobě poutáš, tím, že od nich nic nechceš...a pak ta dopoledne, pokojem táhne vůně slepičího vývaru zpoza škvíry, slyšíš matku pohoršení nad tím, že se tak dlouho spí, chladné slunce bolí do očí...na zemi propocené, prokouřené oblečení, v kapse účtenky s telefóny, vzkazy kostrbatou rukou...nechci doporučovat, před tím už roky s větším či menším úspěchem utíkám...Buď alespoň rád, že jsou to většinou poměrně normální slečny a místa, kde se vše odehrává...Dva světy, přesně tak...
| |
