dělal jsem se lepším. čet jsem

lyotárda v tramvaji.

„prokletá struska!“, huhlal potěmkin,

a mě se zdálo,

že slunce zapáchalo. (?)

„musím se znova narodit“, znělo éterem.

prst v řiti národa se chvěl!!

“do píva paralen?“

„opři to, vole!“

zámotky sítí se mrskaly.

mražené mužatky o překot ve skoku,

z láhve džin – a eufemismus…

vlasatý mladík líbal dceru mlh.

„nevídáno“, usadil se golem

a plivl nad stůl. (lampa zhasla!)

opouštím pouštní město kultury.

čekaj mě ponětovice,

a nad sadem vlaje tenký

čínský

drak.