Pokorná (Třímám v ruce láhev)
Na svém srdci
černém jako krev z kohouta
nosím poslední z neuzavřených kruhů.
Nespraví to žádná báseň
žádná slova
Jediný v tramvaji s lahví u nohou
středem pozornosti
středem bolesti.
Umrlcům v brněnské přehradě
hodím svůj telefon
a stanu se nedostupným
- jako ty
- jako já
jedním z nich.
. . .
Bil bych do nás železným kladivem
V mrazivém dopoledni u hotelu Grand
trochu nachlazený
hledám po kapsách drobné.
Mají poslední volné místo
a snad kdybych přijel
vrátíme vše na začátek.
Jsme vrcholy přímky
a všem rovinám navzdory
mívám obavy - - -
že už bychom si nevzpomněli
. . .
Stávka zvonařů (před svatým Jakubem)
V uzívané ranní tramvaji
cítit tlačenku s cibulí.
- na třetí zastávce vystupovat!
Pak ve zkřehlých dlaních třímat transparenty
a v šiku u věže s vírou kříčet:
"Zvony vyzvoněny, žádáme nové!"
Tak mě napadá:
co na to Zvonařka?
listopad / prosinec 2007
