„jsi snad jedna z těch trosek, co se plazí domů kanálem, jen aby nemusela běžet rychlostí z dopravních značek? pamatuješ? z těch, cos je sbíral do kapes a pak ses divil dírám v nohavici.“

jezdil jsem prsty po jejích bradavkách a vzpomínal na ten dlouhý smrdutý tunel. ještě se mi z toho stále zvedal žaludek, ale ty značky se na mě tak pekelně smály, pronásledovaly mě jedna za druhou. uklízel jsem je do kalhot i do kabátu a sedřel jsem si spoustu kůže z rukou i zbytku těla.

i v tom tunelu jsem cítil v zádech chlad jejich strohých příkazů. nutily mě nezpomalovat, dbát vykřičníků i školaček na přechodech. ani mi na mysl nepřišlo, že v kanálech přechody nejsou. telefon mi svítil namísto mlhovek. alespoň jsem viděl, co budu ráno škrábat z bot.

podívala se na mě těma svýma vystrašenýma očima a promnula mi dlaní penis.

„nesnáším omezení.“

„plazíš se kvůli nim po břichu a piješ spoustu piva.“

„ještě jsem taková troska, že ze strachu lezu kanálem.“

otočil jsem jí na záda a začal se s ní líbat. pak už jsem jen cítil to všudypřítomné vlhko.

nakonec nás naformátoval správce systému.

„bavilo mě být zbytečným kilobajtem.“