| Janele z Liků (Občasný) - 21.11.2007 > Soutěžící> Jsem také věřící, ikdyž nejsem křesťan, chlapec v první pasáži je pouze můj spolubydlící, které mu jsem chtěla dát příležitost se odtrhnout z denního stereotypu zaneřáděného bytu s matkou alkoholičkou, vzít si jej jako spolubydlícího na studentský privát, bohužel mě jeho asociálnost, přestože mám pro ni částečně i slabost, ničí. Vztahy, kde si jeden druhého neváží, nepěstuji. Se svým nynějším přítelem jsem si nejprve 9 měsíců psala, bez jediného náznaku intimnosti, poté jsme se teprve sobě příbližili, když jsem přijmula fakt, že jej začínám skutečně brát jako svého partnera, po období deziluze...Předtím jsem měla vážný dvouroční vztah, takřka svatební, který bohužel skončil fiaskem, ale naučil mě velice mnoho...Svého ženství jsem si dlouhá léta nevážila kvůli matce, která si na mě léčila komplexy slovními výpady o tom, jak jsem se nepovedla, že jsem se neměla narodit apod.Přestože okolí vždy tvrdilo něco jiného, od matky se to bere jaksi vážněji, nikdy jsem neuměla chválu od druhých přijmout. Poslední 3 roky však stále více propadám ženskosti, smyslnosti, ikdyž někdy spáchám na sobě klukovinu, androgyn tu byl ve smyslu univerzálnosti, k plnění povinností...Děkuji za názor...Nicméně chci ještě podotknout, že jde o kategorii "depka", v níž jsem to také psala, proto to možná i zavání jistou morbiditou, agresivností, naléhavostí...
| |