|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Merci beaucoup
ach ten poryv větru
strhává mě téměř k šílenství
těch duhově slunných dnů
se sluncem a sladkostí soli
modř Tvého vábení
spaluje
poslední okvětní lístek
který ještě zbyl
po nájezdu VRAHŮ
kéž mohl bych Ti svěřit tajemství
nesplněných roztoužených snů
za prahem křivopřísežnictví
a odmítání víry
za prahem daných slov
a milosrdných lží
tak upřímných
za posledním jejím polibkem
za posledním jejím pohledem
za posledním jejím snem
potratila
v bolestivosti běžných
s útrpností úporně bdících
skrývá se
nemá jméno
snad kdysi
ach zase ten poryv větru
strhává mě k šílenství
těch bezstarostně světlých dnů
snad Tobě mohu svěřit tajemství
svých
nesplněných roztoužených snů
světluško
bezedných mokřad močálů bažin vřesovišť
bludičko
nekonečných pustin pouští plání prázdných obzorů
podléhám sám sobě
ZnOvU
zatraceně
merci beaucoup za něžný dotek
merci beaucoup za vědomí srdce
merci beaucoup za pocit života
merci beaucoup za to že jsi
merci beaucoup za bolest
která jednou přijde
když vítr ustane
a plachty zplihnou
v předstírání
v lítosti
stejně Tě nechávám přijít
stále silnější
beze strachu
velkolepou
zasněnou
nenapodobitelnou
úplnou
nesnoubící se s časem
neodolatelnou
ač tuším
že každý Tvůj stín
mě nese ke Golgotě
že každý Tvůj úsměv
mi staví křišťálový kříž
že každé Tvé slovo
mi do dlaně vráží bronzový hřeb
přesto Tě nechávám přijít
ač velmi dobře cítím
že Tě pohltí mořské hlubiny
že patříš jinam
že ten vítr znovu ustane
že plachty opět zplihnou
že v předstírání
a lítosti
není ta
co nemá jméno
neptej se neopatrně proč
odpověď je
dosud
nyní
právě teď
v tuto chvíli
svěřili mi víru
a posvětili ji linií Tvých rtů
Á mon ange petit
|
|
|
