Dívám se do oblohy jestli nebude plakat
svou krásu

minulost

malý zámotek děstké duše

kuklu
uhnilou časem

tím divotvorným eintopfem

a drinkem bez alkoholu

tak marným

opil jsem se tenkrát pylem z pampelišky
ještě nedorostlým květem

a zkroutil se silným paličatým žárem
integrit

a konkurencí kopřiv

žahly mě

bez ohlédnutí...

Vmíjím se do zrcadla abych se raděj´ neviděl.



Smotek vajglu kouřím bez iluzí
za vytrínou

mezi ledově rozumnými

a kouřem mizím, já, Toník

včerejší a pošetilý