ROZLIČNÉ DOVEDNOSTI A MISTR JAN

Ostrovanem sám v osídleném oppidu,

ve středu tokajských siločar u zastrčeného

kavárenského stolku

črtám čipy minulého tisíciletí,

jsem trochu nahranej a kdybych byl žena,

měl bych místo rodidel už řešeto a nebo

knihu vzpomínek a místo kapesníku uslzenou žmolku…

A zatím, nedaleko odtud, v oparu duhy, v opatu smogu,

jak v podzápatří Babylónské věže ční k nebi létavci pokálený Mistr

Hus, stojí tam na rád by se zeptal, proč o něm říkají,

že byl dobrým rétorem, jak přišli na to, že co se týče

žen a slova, měl dobrý vkus. Kdo ho vlastně kdy slyšel?  A zatím,

pod jeho nohama vetkávají do orosených šedavých

kočičích hlav nějací lidé vrchní stan, polévka se platí,

pivo ne, jsme přeci v Čechách, na to dav slyší, na to se pohne,

je s nimi jedna jediná žena, vypadá jako muž, všichni jsou na ulici, je poledne

ženomuž hledí vrtivě kolem a nad průčelí plachtoví připichuje nápis:

„Soft skills, aneb kdož mluvíš, nezůstávej sám“

Obchodníci s komunikačními dovednostmi

zvou zástupce zvídavého lidu dál, popíjejí grog a hovoří o tom jak

je zapotřebí umět hovořit lépe a jinak

a ještě lépe a s každým vždy odlišně a nebo úplně jinak

a jak tak rétoří o měkkých dovednostech, tak pozvolna počínají měknout.

Stanoví je doposud plné, ale z okolních uliček už pozvolna

paprskovitě vycházejí ti, co ovládají jiné, totiž tvrdé dovednosti…

Čekají na krásné ženy, aby jim to konečně vysvětlili…Čarují slovy, ale jen

úvodem, pak napichují a berou na kolotoč či na koníčka. Mistr Jan pootáčí ztěžklou hlavu

do dálky. Pak neví kam má vlastně hledět, ale ovládne se, přec se nebude točit jako čamburína.

„Ať žije soft, ať žije hard!“ ozývá se náměstím…

Jan přivírá oči a nechápe,

vždyť slovo bylo platidlem,

bylo jako sadu květ

a dnes jak motýl,

ráno letí tam

a večer povívá zas lehce zpět…