Máma vždycky říkala že bez nich neusne
že ten zvuk potřebuje…

taky sem je měl rád
ty nákladní s uhlím, protože byly nejdelší
a cibuláky s pískem a vápnem
ty se mi nejvíc líbily
- nalepený na voknech
pozdě večer o nedělích nejvíc
kdy děti nerady usínaj
sme s bráchama hádali kerejpak se vynoří za lesíkem
já sázel skoro dycky na nákladní
bráchové na osobáky nebo na panťáky

a pod most železnej sme s klukama často chodili
ten hluk byl euforickej
a taky se tam v okolí dost šukalo-
já měl tehdá tvář posetou uhrama
a v duchu si říkal že si asi nikdy nezašukám
protože mi doktor řek že mi zmizej ve třiceti
a holky po mně tehdá příliš nešílely
bylo mi dvanáct …nebo třináct !?

pak na střední sem začal vlakama jezdit častějc
na výlety
jen tak…
dycky když jsme někam jeli se třídou
(nejlepší to bylo na Slovensko
protože to bylo nejdál)
sem půlku cesty prostál u okýnka -
kluci hráli karty
holky za mnou  po jedný chodily
a povídaly mi jak sem jinej
takovej romantickej
- a já jim povídal básničky
a ved takový ty kecy vo mizejících kolejích
a ony pak šly zpátky za klukama
za jinačí zábavou
a já měl tehdá furt ten ksicht posetej těma pupenama
a penicilínová mast na noc
nebyla zrovna to nejlepší afrodisiakum
- bylo mi šestnáct …nebo sedmnáct !?

po škole
to už měli všichni kluci ze třídy řidičák
sem si řek že já ho nikdy mít nebudu
že budu jezdit jenom vlakama
a tak sem je měl rád
že sem si kolikrát jen tak sednul do osobáku a jel
kamkoliv…
a taky sem začal jezdit za Petrou do Český Třebový
byla překrásná
já měl sice furt hubu jak struhadlo
ale ona povídala že jí to nevadí
byla tak překrásná
že když sme šli spolu tak mnozí nechápali
jenže já před ní měl jen jednu vojenskou matraci v příkopě u Žlutýho psa
a Petra mě tak moc vzrušovala
že to se mou nestálo ani za svlíknutí
a po třetím pokusu mi řekla
až se to naučím , ať přijedu …
a já sed na vlak
a jel…
a v hlavě mi bušilo
„heleď, mám teď jednoho ženáče a ten to dělá bez gumy a vydrží jak dlouho chce…“
a tak sem jel…

asi po roce
sem potkal Pavlínku
a začal za ní jezdit do Brna
to byla cesta
výluka v Blansku
tři hodiny žádná doba
sem si s těma růžema připadal jak rytíř
dorazil sem na kolej
a Pavlínka mi celá vyděšená pověděla
že zas dneska nemá čas
ať přijdu ráno
a tak sem kolikrát procházel Brnem
až do rána
a pak sme spolu s Pavlínkou lezli po stromech
a opěvovali krásu fontán -
a když jsem do ní vklouzl
i s gumou
najednou si po chvíli uvědomila
že já přece nejsem na tohle
ale na dopisy
a na básničky
a na objímání stromů
a jel sem…
bylo mi asi dvacet !?

na nádraží v Pardubicích sem měl druhej domov
vlaky sem chodil jenom poslouchat
s lahváčem na druhým nástupišti
občas sem si sed
a jel pár set metrů do Rosic…

…no a pak sem potkal svou budoucí ženu
oženil se
přestěhoval se daleko od nádraží
a udělal si řidičák
bylo mi dvacetpět