Prostoduché básně

Rozemleté duše – bol v poznání

Co to změní

Vhled maloměšťáka ze závorek do útrob tvrdého světa

Slova polykaná v ústech

…a ňáký ty dovětky

Konjec básně v čechoch

„ Pět písní, co a co, proč si problémy dělat, když už jich mám nad hlavu.

Čemu já říkám problém, ostatní nepochopí. Tudíž jsem nepochopen.

Jenže dneska dopoledne vzniklo cosi nad můj rámec.

Prý je to tím, že včera byl úplněk. Takže jsem to zaspal, jako ostatně

všechno v mém životě zaspávam. A taky abyste věděli, před všim zavírám

oči a uši, ty jakbysmet. To už ale trochu přeháním - vodu do holínek

nabírám, když na ledové kře se potápím. Já vím od tématu k tématu, myšlenky

ztřeštěné - kladivem narovnat. V dětství však po jediné ráně, já do kolen

klátim se. Věci pak nahodilé v paměti mi tropí hlouposti. I tak moc důvěřile

věřím lidem, když žádám o práci. A tak vzniká toto psaní v ústraní, poté co práci

nezvládám. Stěžuju si na psychiku, skoro omdlívám. Je to těžké s psychařem,

o to víc když si myslí, že má naráz problémy s pamětí i srdcem. Srdce už rytmus

ztrácí, hlavně že nekrvácí, horší je to s tou pamětí. Fakt si nic nepamatuji,

a když vyprávím o dětství tak fabuluji, mlžím, já vymýšlím si. Raději už

zanechám řečí hypochondra, člověka před smrtí. Co bude dál nevím,

proto sedím a tvořím v ústech hloupá souvětí.