Žoldnéřův stesk

Jsem ten, kdo po cestách světa kráčí
ve zbroji, s mečem u pasu
a v prázdném měšci s sebou vláčí
touhu po boji, zápasu.

Mnohokrát viděl jsem smrti kosu
svižně se míhat při práci
a mezi stébly rudou rosu,
co život ve smrt obrací.

Viděl jsem železo v objetí masa
a hlavy ležet bez těla.
Čepel svou kovovou pravdu hlásá,
i kdyby sama nechtěla.

Viděl jsem přítele s těžkou ranou
ke konci život svůj rychle brát.
Nikdy se neptám, zda znovu vstanou
ti, které kdysi měl jsem rád.

Ostří a železo má byla volba.
Nad tím, co bylo, nechci lkát.
Život však není jen prázdná holba,
to přec jen chtěl bych předeslat.

Nesčetné prolil jsem hrdlem džbány
a ženy držel v objetí,
zlaťáky rozházel na všechny strany.
Těžko se bránit dojetí...

Dnes již to víno nemá tu vůni
a ženský klín tak netěší.
Stáří je nemoc, kterou stůni,
jen smrt ji za mě vyřeší.

Před nás tu klade nové boje
ten čas, co běží pořád dál.
Mohu-li volit, zemřu vstoje.
Tak vzhůru, čeho bych se bál?