ztratila (Občasný) - 25.9.2007 > To jsou zdánlivě jednoduchý otázky, ale těžko na ně odpovědět:)
Já myslím, že ten recept neexistuje, každej si sype a míchá podle sebe.
První krok je už to, že si určitej zádrhel uvědomuješ. Druhej bod je vypsat se z toho. Necítím se jako povolaná vědma, co by ti měla radit, co a jak. Mně se třeba vyplácí přepisovat, jednu scénu přepisuju pořád dokola, oholím ji na kost - na druhou stranu je to náročný na čas i energii... Nebo otřepaný, ale vděčný zkusit jednu situaci popsat z více úhlů, různými způsoby. Obecně ale se nedá říct, že to, co mi nesedí by byla chyba, protože spoustě lidí to nepřijde, tak to ber jen jako takovou poznámku... A! Napadlo mě, že (i když samozřejmě je to povídka, nikoli scénář), možná by pomohlo víc ukazovat věci v průběhu, v akci a různý méně akční informace roztýlit do nich. To je možná už hodně troufalý, ale mám dojem, že to působí mnohem životněji, vytváříš určitý děj, pohyb - ta salónnost spočívá i v tom, že si často na docela výrazných plochách postavy a s nimi vypravěč říkají o svých snech, životních filozofiích, dojmech, rodinných historiích - což je úplně v pořádku, ale oni takhle pohodlně a v klídku často překulí i tu část textu, která by měla být nejnapínavější.
