Životem plout

Někde život začíná, někde končí,

každým se v něm prolíná, potom loučí,

přesto snažíme se světem plout,

i když někdy, musíme se zout.

Někdy zůstat, někdy jít,

v dobré vzrůstat, špatné smýt.

Sem tam křičet, měnit názor,

občas mlčet...mít tě na vzor.

Tebe světe, ty nejlíp víš,

co nás čeká, to říkat smíš.

Tvou součastí je osud znalý,

na něhož je obr malý.

Stejně jako čas, co utíká bez ustání,

podél vody, přes tmavé lesy, světlou strání

pak udeří minuta ba jen chvilka maličká,

kterou zapomenem, když zatáhnou se víčka.

Za těmi skrývá se kouzlo našeho nitra,

my nikdy nevíme, co čeká nás zítra.

Dnes se můžem mračit a zachmuřeně snít

ale třeba zítra, už tu nemusíme být.