|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
N Á R A Z
Zavolal jsem jí
"Ahoj. Co teď děláš?"
"Jé, ahoj. Právě jsem se vrátila z brigády"
"Z brigády?"
"Jo"
"A co děláš za brigádu?"
neměl jsem ani ponětí o tom
že by někde pracovala
"V telekomunikacích. Dělám operátorku"
"Hm, to by mě nebavilo"
"Jsem taky dost unavená"
sakra, ani jsem nezačal
a už mi házela
klacky pod nohy
přesto jsem to nakonec zkusil
"Nešla bys večer do kina?"
"Dneska?"
"Jo"
"Víš, my tady doma malujeme..."
"No a co?"
"Je to plno práce, musím pomáhat"
"Aha...a co třeba zejtra?"
"To taky budeme mal..."
"Pozejtří?"
Cítil jsem
že mi provázek
na němž vznášela
začal prokluzovat mezi prsty
vzdalovala se a vzdalovala
a já s tím nemohl nic
udělal
protože jsem měl
v obou rukou
křeč
"Chápej, ten byt není vymalovanej za hodinu..."
"Aha"
Mlčeli jsme
"V pondělí nastupuju taky na brigádu"
povídám
"Jo? A kam?"
"Do jednoho knihkupectví. Přijdeš mě tam někdy navštívit?"
"Jasně."
"Víš kde to je ?"
"Jo"
"Určitě ?"
"Jo jo, už jsi mi to jednou vysvětloval"
"Aha. Kdy teda přijdeš?"
"Někdy"
"Tak se stav hned v pondělí"
"Možná - jak to vyjde, nebo později, až budeš trochu zběhlej"
"Jasně"
konec provázku se mi
prosmýkl dlaněmi
a navždy zmizel pryč
Zavěsil jsem a cítil se dost
mizerně
bylo to poprvé
co mi nějaká holka
odmítla pozvání na rande
odcházel jsem od aparátu
zasažen takovým temným tušením
že si na to
budu muset pomalu začít
zvykat.
|
|
|
