Na hranici života a smrti
kde toužíš vrhnout se v náruč kostlivce
první jde svědomí, - překročí čáru
pot na tváři tvé zachycuje špínu
co nedá – omýt se
tělo se třese až rozkmitá jazyk
- duše je mrtvá!
Ve prospěch těla
Už nedá se nic ztratit.
Zvedá se vítr a po obloze pluje kouř
Na obzoru už hoří hranice
Ve světě kde stále lidi čtou
- kladivo na čarodějnice!
To ďábel stvořil ďábla
Zabil svou duši a urval ji křídla
Oškubal peří – pokryl jím šat
Ve prospěch těla, topit ho v blahobytu
Necítit chlad.
Do ruky sekeru na hlavu kápy
On stal se moc rád…….
Sám sobě kat!
Kdo pocítil teplo, chce stále se hřát
Kdo jednou vzal, stále chce brát
Přichází podzim, teplota klesá
Za okny řádí studená vichřice
Za dlouhých večerů
při svitu svíce
Jsou stále zde tací
Co pročítají –
Kladivo na čarodějnice!
na hranici života a smrti…..
ďábel jenž vzešel z plamenů
v plamenech pohltí
andělskou duši…
|